Jestliže se děsíte pozemské bídy, proč nemáte strach z bídy na věčnosti?  - archív citátů

6. 4. 2018 , (Foto: Vyb)

Chceme se cítit lépe. A tak se srovnáváme s druhými.

kanoe, soutěž, řeka, porovnávání, srovnávání, dvojice, fofo: vyb

Podobenství o marnotratném synu

Podobenství o marnotratném synu (nebo spíše „O soucitném otci“ – srov. Lk 15,11-32) představuje nevyčerpatelné bohatství, které každá doba znovu pro sebe objevuje.

Starší bratr dělá, co se mu řekne.
Jeho srdce ale vychladlo.

Starší bratr, který zůstal doma a nikam neodešel, ale nakonec doma se svým otcem vůbec není. Odmítá svého mladšího bratra, který se s potupou vrátil ze světa a pociťuje zášť, když se tomuto mladšímu bratrovi prokazuje jakákoliv láska nebo náklonnost. Starší bratr touží po otcově uznání a požehnání, ale zdá se, že netouží po jeho srdci. Ztratil radost ze života a jeho srdce se stalo sebestředné a pyšné. V našem podobenství nakonec stojí venku před domem, zatímco jeho bratr se raduje uvnitř.

Starším bratrem je ten, kdo vidí všechno, co „vykonal“, ale nemá ponětí o tom, co mu chybí vnitřně. „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil“ (Lk 15,29). Je to nenápadná past – zamilovat se do toho, co Bůh učinil, namísto toho, abychom milovali jeho samého, který v našich životech znovu a znovu jedná. Zapomenout na svou prvotní lásku, ať už nenápadně nebo nevědomky, znamená padnout do pasti syndromu staršího bratra. Ten nám jako jednotlivcům klade nástrahy a celá hnutí, komunity i církve vyčerpává.

Starší bratr v našem podobenství zůstává doma a dělá, co se mu řekne. Jeho srdce ale vychladlo. Ze života se mu stává rutina. Naše rutinní a zakořeněné hříchy nám brání v důvěrném vztahu s Otcem. Drží nás v postoji staršího bratra – žijeme v otcově domácnosti, ale nemáme účast na teple jeho objetí.

Chceme se cítit lépe.
A tak své chyby srovnáváme s druhými.

Tím, že se srovnáváme s druhými, se sami snažíme ospravedlnit. Chceme se cítit lépe a tak své chyby srovnáváme s druhými. Úzkostlivě se staráme o to, abychom se ospravedlnili a tak získali „právo“ odsuzovat druhé lidi.

Podívejme se znovu na staršího bratra z Lukášova podobenství. Očividně porovnává vlastní spravedlnost s bratrovým bezstarostným a zjevně hříšným způsobem života. Soudí na základě porovnávání. Neskrývají se ve skutečnosti v jeho srdci stejné hříchy? Odchází ze scény, odpírá otci svou přítomnost v domě, trápí jeho srdce, je sobecký, nezralý, vzdorovitý a zahleděný sám do sebe.

Když soudím,
odsuzuji sebe.

Naše odsuzování svědčí také o tom, že si neuvědomujeme, jak milosrdný je k nám Bůh. Když soudím, odsuzuji sebe. Dokazuji tím, že stále ještě žiji v hříchu, stále jsem zavržený. Pokud by takový hřích už v mém srdci nebyl, stalo by se tak milostí Boží, protože jeho láska tento hřích přikryla. On jej očistil svou krví a osvobodil mě. Jsem-li od něj skutečně osvobozen, pak z mého srdce bude proudit milosrdenství, a ne odsudek, protože i mně bylo prokázáno milosrdenství. Když ale soudím, pak dokazuji ostatním i sobě, že nejsem od svých hříchů osvobozen, že v nich stále ještě žiji.

Myslím si, že naše odsuzování druhých má kořeny v tom, že sami žijeme v zavržení, a ne v milosti. Boží milost jsme do svých životů ještě plně nepřijali. Nedívejme se ani na ostatní prizmatem jejich hříchů. Pohleďme na to, co Bůh stvořil. Zkoumejme své povolání, svůj potenciál v Kristu. Buďme si vědomi toho, že sám Kristus nám dal svůj život. V něm jsme byli ospravedlněni. Nemusíme žít v odsouzení. A protože už nad námi odsouzení nemá vládu, nemáme ani my odsuzovat druhé. Poznali jsme milosrdenství a tak i my můžeme prokázat milosrdenství. Boží srdce můžeme odhalit druhým jen tehdy, pokud nejdříve dovolíme Bohu, aby jednal v našem životě a vylil své milosrdenství na ty oblasti, ve kterých máme tendenci soudit druhé.

„Ať jsi kdokoliv, nemáš výmluvu, jestliže ze sebe děláš soudce! Tím totiž, že soudíš druhého, sám sebe odsuzuješ. A my víme, že Boží soud právem postihuje ty, kdo takové věci dělají. Soudíš ty, kdo něco takového páchají, a myslíš si, že unikneš Božímu soudu, ačkoliv sám děláš totéž?“ (Řím 2,1–3).

Když tedy odsuzujeme někoho jiného, odsuzujeme sebe, protože stejný hřích je v nás.

Mesiáš nebude soudit
podle toho, co vidí oči…

Naše soudy se někdy podobají soudům farizeů, kteří chtěli ukamenovat ženu – jsou založeny na klamu a sebeospravedlňování. Izaiáš nás informuje o tom, že Mesiáš nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit spravedlivě a rozhodovat bude podle práva (srov. Iz 11,3).

Se svolením zpracováno (a redakčně upreaveno) 
podle knihy: Neal Lozano, Návrat staršího bratra,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Čtení z dnešního dne: Úterý 17.7.

Iz 7,1-9; Mt 11,20-24

Komentář k Iz 7,1-9: Plány nepřátel se neuskuteční, pokud budu mít pevnou víru, obstojím! I pro mě platí: hleď zůstat klidný a neboj se…

Zdroj: Nedělní liturgie

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Katolická charismatická konference 2018

(4. 7. 2018) Začátek prázdnin je v Brně již neodmyslitelně spojen se začátkem charismatické konference, která se letos uskuteční od...

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2018) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2018) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)