Skutečně křesťanství zničilo erós? Porozhlédněme se v předkřesťanském světě. Řekové, úzce spřízněni s ostatními kulturami, vnímali erós především jako opojení, jako přemožení rozumu „božským blouzněním“, které člověka vytrhuje z omezenosti jeho vlastní existence a dává lidské bytosti, vzrušené působením božské síly, okoušet nejvyšší míru blaženosti.
Všechny ostatní síly mezi nebem a zemí se pak jeví jen jako druhořadé. Vergilius v Bukolikách tvrdí: „Omnia vincit amor – Láska překonává všechno“ a dodává: „et nos cedamus amori – a my lásce podléháme.“ Zmíněný postoj se v různých náboženstvích projevoval prostřednictvím kultů plodnosti, k nimž patřila také „posvátná“ prostituce kvetoucí v mnoha chrámech. Erós tedy byl slaven jako božská síla, jako sjednocení s božstvím. Proti zmíněné formě náboženství, která jako velmi silné pokušení odporuje víře v jediného Boha, Starý zákon s maximální rázností vystoupil a potíral ji jako náboženskou zvrhlost. To ale rozhodně neznamenalo zavržení erótu jako takového, nýbrž vyhlášení války jeho ničivému znetvoření. Falešné zbožštění erótu, k němuž zde dochází, jej připravuje o jeho důstojnost, činí jej nelidským. S nevěstkami, které mají zprostředkovávat božské opojení, se totiž nejedná jako s lidskými bytostmi a osobami, protože slouží pouze coby nástroje probouzející „božské poblouznění“. Deus caritas est 4


Tento text je převzat z knihy 365 dní s Benediktem XVI.