20. 12. 2013 , Benedikt XVI. (Foto: IMA)

Ježíš už od narození nepatří k mocným tohoto světa (Benedikt XVI.)

Když byli v Betlémě, naplnil se Marii čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.“ (Lk 2,6n)

Vlastní ho nepřijali

Začněme s výkladem u posledních slov této věty: v zájezdním útulku pro ně nebylo místo.

„Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1,11) Pro zachránce světa, jeho, pro něhož je všechno stvořeno, tu není místo.

„Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ (Mt 8,20) Ten, který byl ukřižován vně městských hradeb, také přišel na svět vně města.

Převrácení hodnot

To nás může vést k zamyšlení – možná to poukazuje na převrácení hodnot, které se s postavou Ježíše Krista, s jeho poselstvím pojí.

Už od narození nepatří do okruhu toho, co je světsky důležité a mocné. Ale právě tento nedůležitý a bezmocný se ukáže vpravdě mocným, tím, na němž v posledku vše záleží.

A tak, stává-li se člověk křesťanem, patří k tomu i vykročení z toho, co si všichni myslí a chtějí, z převládajících měřítek, a směřování do světla pravdy našeho bytí, aby s ním došel na pravou cestu.

Se svolením převzato z knihy:
Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský III. Prolog
vydalo nakladatelství Barrister & Principal
Redakčně upraveno

Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Autor: Benedikt XVI.

Související texty k tématu:

Slabost, síla v slabosti
- Naše slabost nám nebrání, být otevření Ježíšovu Duchu... Naopak.
- Slabost bereme jen jako nevýhodu. Pro člověka je ale i velkým dobrem…
- Bez Boha jsme ještě míň než prach na starém nábytku na půdě
- Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností…
- Může mě vůbec Bůh použít?
- Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
- Pán prstenů a Velikonoce, aneb ´Prsten je můj!´
- Nebuďme vlky! Jsme-li ovce, vítězíme. Jsme-li vlci, podléháme
- Od Pána čerpám to, čeho se mi nedostává

Mediálně spolupracujeme.

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

23. 6. 2019, 16. 6. 2019

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm