20. 12. 2013 , Benedikt XVI. (Foto: IMA)
Ježíš už od narození nepatří k mocným tohoto světa (Benedikt XVI.)
Když byli v Betlémě, naplnil se Marii čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.“ (Lk 2,6n)
Vlastní ho nepřijali
Začněme s výkladem u posledních slov této věty: v zájezdním útulku pro ně nebylo místo.
„Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1,11) Pro zachránce světa, jeho, pro něhož je všechno stvořeno, tu není místo.
„Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ (Mt 8,20) Ten, který byl ukřižován vně městských hradeb, také přišel na svět vně města.
Převrácení hodnot
To nás může vést k zamyšlení – možná to poukazuje na převrácení hodnot, které se s postavou Ježíše Krista, s jeho poselstvím pojí.
Už od narození nepatří do okruhu toho, co je světsky důležité a mocné. Ale právě tento nedůležitý a bezmocný se ukáže vpravdě mocným, tím, na němž v posledku vše záleží.
A tak, stává-li se člověk křesťanem, patří k tomu i vykročení z toho, co si všichni myslí a chtějí, z převládajících měřítek, a směřování do světla pravdy našeho bytí, aby s ním došel na pravou cestu.
Se svolením převzato z knihy:
Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský III. Prolog
vydalo nakladatelství Barrister & Principal
Redakčně upraveno
Autor: Benedikt XVI.
Související texty k tématu:
Slabost, síla v slabosti
- Naše slabost nám nebrání, být otevření Ježíšovu Duchu... Naopak.
- Slabost bereme jen jako nevýhodu. Pro člověka je ale i velkým dobrem…
- Bez Boha jsme ještě míň než prach na starém nábytku na půdě
- Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností…
- Může mě vůbec Bůh použít?
- Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
- Pán prstenů a Velikonoce, aneb ´Prsten je můj!´
- Nebuďme vlky! Jsme-li ovce, vítězíme. Jsme-li vlci, podléháme
- Od Pána čerpám to, čeho se mi nedostává
