Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje. - archív citátů

15. 5. 2017 , Romano Guardini (Foto: IMA)

Křesťané se obracejí i k Marii. Někteří k ní ale cestu nenacházejí

Křesťané se obracejí i k Marii. Někteří k ní ale cestu nenacházejí

Když Maria po odchodu svého syna ještě žila,
jistě ji věřící vyhledávali a svěřovali se do její modlitby.
A tak to zůstalo i nadále...

Křesťanská modlitba se obrací k Bohu
a i k těm, kteří u Boha už přebývají

Křesťanská modlitba se obrací k Bohu a i k těm, kteří u Boha už přebývají - ke svatým. Mezi nimi zaujímá mimořádné postavení Maria, Matka Páně. Není prostě jen největší ze světců, nýbrž je jediná a jedinečná.

Musíme jasně rozlišovat
v tom, co se o Marii uvádí

To, co všechno o Marii bylo napsáno jde do nedozírna. Mnohé z toho je velmi krásné, výstižné, pravdivé a vyvěrá z nejryzejších zdrojů křesťanské víry, ale mnohé z toho lze pochválit méně, nebo vůbec. Musíme se tedy snažit, abychom mezi tím uměli jasně rozlišovat.

Mariina důstojnost a postavení spočívá v tom, že je Matkou Vykupitele, Bohočlověka Ježíše Krista. Tím, že se stala jeho matkou, stala se křesťankou. Tím, že žila pro své dítě, dorostla do zralosti křesťanského života. Ona spoluprožívala jeho život. Následovala ho až pod kříž, plná víry. Syn Boží se stal v Marii člověkem, čímž vstoupila do nejtěsnějšího vztahu k Bohu.

Po Ježíšově smrti
věřící Mari jistě vyhledávali

Když Maria po odchodu svého syna žila u Jana, jistě ji věřící vyhledávali a tázali se na Ježíše, vždyť byla jediná, která mohla svědčit o třiceti letech jeho života. I na ni sestoupil Duch svatý a naučil ji chápat tajemství tohoto života. Nelze si představit, že by k ní lidé nepřicházeli se svými starostmi a nesvěřovali se do její modlitby. Vždyť viděli, jak hluboce byla spojena se svým Synem; jistě jí mnozí říkali: "Vzpomeň si na mne ve své modlitbě". A tak to zůstalo i nadále.

Maria je vyvolená, blízká Bohu;
ale ne jako bohyně

Co vede věřícího k Marii, nelze vypovědět několika slovy. Zvláště zřetelně se projevuje hledání její pomoci. Maria je "Potěšení zarmoucených", "Pomocnice křesťanů", "Matka dobré rady". Maria je vyvolená, blízká Bohu; ale ne jako bohyně, která žije v blaženosti své povznesenosti, nýbrž vším, čím je, je z milosti Kristovy.

Maria nepomáhá svou vlastní mocí,
není nějakou pobočnou instancí vedle Boha

Křesťan si může být jistý její láskou. To znamená, že člověk může do její lásky přinést veškerou svou bídu, i tu zcela skrytou a němou, což je zcela nedocenitelné. Proto k ní trpící (a potřební) neustále vysílají své prosby, aby pomohla. Maria ale nepomáhá svou vlastní mocí, protože ani ona, ani světci nejsou nějakými pobočnými instancemi vedle Boha, které by působily z vlastní vůle a moci, oni za nás (u Boha jen) prosí.

Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.

Mariánská úcta je oprávněná a správná,
ale je třeba pochopit ty, kteří k Marii nenalézají cestu...

Mariánská úcta je křesťansky oprávněná a správná; nebyla to dobrá chvíle, když se někteří domnívali, že kvůli pravé úctě k Bohu je třeba přerušit spojení s Kristovou Matkou. K tomu ale nedošlo náhodou. Člověk má totiž sklon přeceňovat to, co miluje. Tak se do vztahu k Panně Marii dostalo leccos přehnaného a blouznivého. K tomu přistupovaly vlivy legend, lidová touha obklopit milované postavy mimořádnými jevy a vyplnit jejich život zázračnými událostmi. Dále sentimentalita, sklon k nasládlosti a změkčilosti. Toto všechno napáchalo v oblasti mariánské úcty hodně zla. Nelze se tedy divit tomu, že se proti tomu zvedla kritika všeho druhu, oprávněná i neoprávněná, a že leckteří opravdoví lidé nenacházejí k Marii cestu. Chtějí se vymanit z přepjatostí a pokřivenin, nedokáží však rozlišovat, a proto odhazují vše. To je ale veliká ztráta, protože dějiny křesťanské zbožnosti ukazují, jak dokonale je propojena pravá mariánská úcta s bdělým smyslem pro křesťanskou pravdu.

Podle knížky: Romano Guardini "O modlitbě"

Čtení z dnešního dne: Středa 19.9.

1 Kor 12,31 – 13,13; Lk 7,31-35

Komentář k 1 Kor 12,31 – 13,13: Jsme zvyklí tento úryvek číst při sňatku. Pokusím se jej ale tentokrát vztáhnout na jednání v církvi. Raduji se například z úspěchu druhých?

Zdroj: Nedělní liturgie

20. září - památka korejských mučedníků

(19. 9. 2018) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam, kde se...

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16. 9. 2018) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do...

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16. 9. 2018) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)

Kněz, kterého zastřelila sicilská mafie

(14. 9. 2018) 15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi. Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o nemožné –...

Právě vyšla kniha Mše svatá pro začátečníky i mírně pokročilé

Právě vyšla kniha Mše svatá pro začátečníky i mírně pokročilé
(13. 9. 2018) V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech....

Svátek povýšení svatého kříže - 14. září

(13. 9. 2018) Kříž symbolizuje lásku Boha k člověku