Nová exhortace papeže Lva XIV. Dilexit te poukazuje na to, že péče o chudé a opomíjené není okrajovým tématem ani módním proudem v církvi. Patří do samého středu evangelia, kde se křesťan setkává s Kristem.
Nejde o „sociální téma“, ale o podstatu víry
První apoštolská exhortace Lva XIV., nazvaná Dilexit te („Miloval tě“), vyšla v říjnu 2025. Svým názvem navazuje na poslední encykliku papeže Františka Dilexit nos a v jistém smyslu ji přímo doplňuje. Nejde o sociální analýzu ani o dokument z oblasti sociální nauky církve. Jde o návrat ke kořenům zjevení: k propojení mezi Kristovou láskou a jeho výzvou, abychom se přiblížili k chudým. „Láska k Hospodinu se pojí s láskou k chudým,“ píše Lev XIV. – a dodává, že toto spojení není v rovině charity, ale zjevení:
setkání s těmi, kdo nemají moc,
je základním způsobem setkání s Bohem.
Nenahrazujme evangelium světskou mentalitou
Papež upozorňuje, že i křesťané snadno podléhají ideologiím, které oddělují duchovní život od konkrétní služby potřebným. Odmítavý nebo ironický postoj k charitativní činnosti podle něj odhaluje, jak hluboce jsme ovlivněni světskou mentalitou. „Skutečnost, že je láska k chudým vysmívaná jako posedlost několika lidí, a nikoli jako jádro církevního poslání, je znamením, že je třeba znovu číst evangelium,“ píše Lev XIV.
Láska k chudým je kritérium pravé úcty k Bohu
Dilexit te připomíná biblickou i patristickou tradici: láska k chudým není volitelná, ale je kritériem pravé úcty k Bohu. Svatý Jan Zlatoústý se ptá, jaký smysl mají zlaté kalichy, když Kristus trpí hladem před kostelem. Svatý Augustin nazývá chudého „svátostnou přítomností Pána“. Kdo říká, že miluje Boha, a nemá soucit s potřebnými – lže.
Výzva pro dnešní církev
V závěru dokumentu zaznívá naléhavé pozvání k angažovanosti: všichni pokřtění jsou povoláni, aby se konkrétně postavili na stranu nejslabších. „Je úkolem všech členů Božího lidu, aby se ozvali hlasem, který burcuje, odsuzuje a vydává se všanc,“ píše papež. I za cenu, že budou vypadat „hloupě“.
Dilexit te tak otevírá dveře nejen k osobní proměně, ale i k proměně společnosti. Připomíná, že „struktury hříchu“ nejsou nevyhnutelné – lze je překonat silou dobra, vědy, politiky i konkrétní služby. Papež Lev XIV., který strávil velkou část života jako misionář mezi chudými, ví, o čem mluví. Nechává se jimi evangelizovat. A zve k tomu i nás.
Inspirováno komentářem Andrea Tornielliho z Vaticannews.va
