škola je součástí života!
Jednou jsem v první školní den pozoroval, jak nějaká maminka táhla za aktovku na zádech své brečící dítě do první třídy základní školy. Tehdy jsem si pomyslel: chudák dítě – ani netuší, kolik roků školy má před sebou. Jsou jistě i jiné děti, které se do školy těší, některé jen do první třídy, jiné i do dalších… 
 
Později jsem poznal, že něco podobného prožívají i učitelky a učitelé (někdy o týden dříve), někteří se také do školy těší… Jedno však mají společné: pro těšící i netěšící se – pro pedagogy i žáky – bude škola zabírat velkou část dne. A pro všechny zúčastněné to NEbude jen příprava na něco: pro žáky na život a pro vyučující na dovolenou. Škola není jen přípravou na život, škola je součástí života! A bylo by nepochopením životního poslání, kdyby to přijímali jinak. Každý z nás, kdo má cestu do první třídy za sebou, se může pousmát nad naivitou onoho dětského vzdoru. Ale přesto se mnohdy chováme podobně. Odmítáme přijmout realitu, že škola je součástí života – místem, kde se máme rozvíjet a realizovat, v pravém slova smyslu žít, a to i svůj křesťanský život, svou víru. Děti i dospělí se někdy vzdorovitě vzpírají přijmout tuto Boží výzvu: Čím školu naplníš? Dobrem? Bude to jen čas čekání na prázdniny či dovolenou? Nebo příležitost žít s Bohem? Vydávat o Bohu svědectví – třeba i tím, že přemáháme svoji nechuť či nesympatii?

Začíná školní rok. Všem, kterým to přináší do života nějakou změnu, přeji, aby ji nepřijímali otrocky, ale jako lidé svobodní v Kristu. I v této události je totiž s námi Pán! I nyní nás posiluje, abychom evangelium – radostnou zvěst ohlašovali tomuto světu: třeba i tehdy, když sami objevujeme tajemství přírody, zákonitosti stvoření i krásu a harmonii – a v tom všem i Boha, nebo tehdy, když k tomu přivádíme druhé. Buďme křesťany – vždy a všude. I na začátku školního roku!

P. Dr. Vojtěch Eliáš, vyučující na katedře pastorálních oborů KTF UK

Převzato ze Zpravodaje pražské arcidiecéze - září 2007