SV. BENEDIKT (480 Nursia - 547 Monte Cassino)
Jako studenta práv Benedikta znechutil rozmařilý život města Říma a odchází stále více do samoty. Žije nejdřív jako poustevník, pak ve společenství mnichů. Vede přísný život. Vzniká benediktinský řád podle Benediktovy Řehole (Regula Benedicti).
Podle ní náboženská dokonalost mnichů spočívá ve vnitřní kázni, odříkání a v poslušnosti. Vzniká tak život mnichů na Západě. klášter benediktinů tvoří rodinu, kde je opat otcem a členové jsou spjati poutem úcty a lásky. Nic nemají svého, pěstují pohostinství, tak jsou spojeni se světem. Benedikt byl prohlášen otcem Evropy a patronem Západu (Svatí církevního roku, Josef Heyduk, Vyšehrad, Praha 2001, s. 113-114). Hlavními prvky jeho krátké Řehole jsou: moudrost založená na modlitbě, práce, bratrská láska, chudoba, poslušnost, pohostinnost, pod vedením opata.
Krátký přehled vývoje MNIŠSTVÍ po Benedikta
Mnišstvím se rozumí totéž co řeholní život nebo zasvěcený život. Mniši jsou nazýváni bratři. Bratrství odstraňuje světskou diskriminaci mezi chudými a bohatými. Láska mezi bratry a sestrami je něco jiného než sentimentalita a úmyslná strojenost, je největším přikázáním. Benedikt se svým slavným heslem "ora et labora" - "modli se a pracuj" vycházel z toho, že různé povinnosti se zdaří jen v případě, že jsou neseny modlitbou. Člověk, který se modlí, má obrovskou výsadu: on nepatrný prášek ve světě, může mluvit s Všemohoucím Bohem (Benedikt z Nursie - otec západního mnišství, Walter Nigg, ZVON Praha 1991, s. 58-59).
Od 1. do 3. století skupiny žen a mužů na Východě vedly asketický život v chudobě, evangelní čistotě aniž by se přitom odlučovaly od zbytku světa.
od r. 270 žije sv. Antonín jako poustevník (eremita) blízko Rudého moře. Počátky anachoretismu/eremitismu. Více poustevníků se sdružuje a žijí nablízku jeden druhého.
323 sv. Pachomius zakládá v Horním Egyptě život ve společenství (cenobitismus/cenobité). Vytváří řeholi, která ovlivní celé mnišství. Komunity se množí. kolem r. 340 vzniká první ženská komunita, založená Pachomiovou sestrou Marií.
Sv. Atanáš (295 - 373), biskup alexandrijský a přítel sv. Antonína sepsal jeho životopis - Vita Antonii. Přispěje k rozšíření mnišského ideálu po celém křesťanském světě.
Kolem r. 350 v Římě existuje řada mnišských komunit včetně ženských se zasvěcenými pannami.
Od r. 357 sv. Basil, budoucí biskup v Cesareji, rozvíjí v malé Asii mnišský život. Velmi na šíření pracuje i sv. Jeroným, překladatel Bible do latiny (Vulgata).
Velkým zakladatelem klášterů je sv. Martin (315 - 397) -Ligugé, Marmoutiers…Martin, biskup v Tours a jeho další kolegové pracovali na evangelizaci venkova.
395 sv. Augustin, biskup v Hippo v severní Africe žije v komunitě mnišského typu se svými kněžími, sestavuje svou Řeholi. Augustinu Aurelius se ve své řeholi výslovně odvolává na způsob prvotního bratrstva apoštolů v Jeruzalémě.
Kolem 415 Jan Kassián píše své Instituce a podle nich zakládá mužské i ženské kláštery.
5. a 6. století - velký rozvoj mnišství na Západě i Východě. Na britských ostrovech je keltské křesťanství hlavně mnišské povahy.
529 sv. Benedikt vytváří Řeholi - snoubí se v jeho stylu východní mnišství s tendencí k radikální askezi a styl západní - více intelektuální se zřetelem ke hranicím lidských možností.
Zpracováno podle: P. Tomáš Roule: Úvod do duchovního života / Velcí klasikové spirituality I
Krátký přehled vývoje MNIŠSTVÍ po Benedikta
Mnišstvím se rozumí totéž co řeholní život nebo zasvěcený život. Mniši jsou nazýváni bratři. Bratrství odstraňuje světskou diskriminaci mezi chudými a bohatými. Láska mezi bratry a sestrami je něco jiného než sentimentalita a úmyslná strojenost, je největším přikázáním. Benedikt se svým slavným heslem "ora et labora" - "modli se a pracuj" vycházel z toho, že různé povinnosti se zdaří jen v případě, že jsou neseny modlitbou. Člověk, který se modlí, má obrovskou výsadu: on nepatrný prášek ve světě, může mluvit s Všemohoucím Bohem (Benedikt z Nursie - otec západního mnišství, Walter Nigg, ZVON Praha 1991, s. 58-59).
Od 1. do 3. století skupiny žen a mužů na Východě vedly asketický život v chudobě, evangelní čistotě aniž by se přitom odlučovaly od zbytku světa.
od r. 270 žije sv. Antonín jako poustevník (eremita) blízko Rudého moře. Počátky anachoretismu/eremitismu. Více poustevníků se sdružuje a žijí nablízku jeden druhého.
323 sv. Pachomius zakládá v Horním Egyptě život ve společenství (cenobitismus/cenobité). Vytváří řeholi, která ovlivní celé mnišství. Komunity se množí. kolem r. 340 vzniká první ženská komunita, založená Pachomiovou sestrou Marií.
Sv. Atanáš (295 - 373), biskup alexandrijský a přítel sv. Antonína sepsal jeho životopis - Vita Antonii. Přispěje k rozšíření mnišského ideálu po celém křesťanském světě.
Kolem r. 350 v Římě existuje řada mnišských komunit včetně ženských se zasvěcenými pannami.
Od r. 357 sv. Basil, budoucí biskup v Cesareji, rozvíjí v malé Asii mnišský život. Velmi na šíření pracuje i sv. Jeroným, překladatel Bible do latiny (Vulgata).
Velkým zakladatelem klášterů je sv. Martin (315 - 397) -Ligugé, Marmoutiers…Martin, biskup v Tours a jeho další kolegové pracovali na evangelizaci venkova.
395 sv. Augustin, biskup v Hippo v severní Africe žije v komunitě mnišského typu se svými kněžími, sestavuje svou Řeholi. Augustinu Aurelius se ve své řeholi výslovně odvolává na způsob prvotního bratrstva apoštolů v Jeruzalémě.
Kolem 415 Jan Kassián píše své Instituce a podle nich zakládá mužské i ženské kláštery.
5. a 6. století - velký rozvoj mnišství na Západě i Východě. Na britských ostrovech je keltské křesťanství hlavně mnišské povahy.
529 sv. Benedikt vytváří Řeholi - snoubí se v jeho stylu východní mnišství s tendencí k radikální askezi a styl západní - více intelektuální se zřetelem ke hranicím lidských možností.
Zpracováno podle: P. Tomáš Roule: Úvod do duchovního života / Velcí klasikové spirituality I
