23. 5. 2014 , (Foto: IMA)

Svatost nemá pranic společného se strnulostí

Svatost nemá pranic společného se  strnulostí

Svatořečení těch, které jsme, mohli potkat na ulici
či s nimi poobědvat

         Jan XXIII. prý bezprostředně po svém zvolení řekl přítomným kardinálům: „Bůh vám odpusť!“ (i když jiné zdroje tento výrok připisují jednomu z jeho následovníků Janu Pavlu I. – tak si vyberte….). A volba krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly papežem Janem Pavlem II. byla ve své době nepochybně šokem. Nejen pro jeho odpůrce, ale i přátele a příznivce.

          Pamětníků dnes už téměř legendárních návštěv Jana Pavla II. v tehdejším Československu, respektive v České Republice, mezi námi je stále dost. Pamětníků pontifikátu Jana XXIII., případně přelomových událostí spojených s léty II. vatikánského koncilu je sice mezi námi již poněkud méně, ale jsou. O letošní 2. neděli velikonoční (2014) se oba jmenovaní včlenili do seznamu svatých, do předlouhého zástupu těch, kteří si smí činit pomyslný nárok na úctu oltářů. A tak se stáváme užaslými svědky svatořečení těch, které jsme, obrazně řečeno, mohli potkat na ulici či s nimi poobědvat v některé z římských pizzerií. Svatořečení těch, se kterými jsme se mohli osobně setkat takříkajíc tváří v tvář (a nepochybuji o tom, že i nyní stále žije nemálo těch, jimž se to skutečně poštěstilo).

          Proč to zmiňuji ? Protože oba „novopečení“ světci jsou pro nás  veskrze hmatatelným  znamením toho, že naši svatí nejsou jen jména v kalendáři, idealizované životopisy případně strnulé sochy zdobící naše mosty. Naopak jsou názornými obrazy toho, čemu můžeme říkat žitá svatost.

Svatost není stavem,
je procesem

          Svatost je nade vší pochybnost a bez nadsázky strašné slovo. Může být stejným argumentem dobrého ale i toho méně dobrého v nás. Více či méně po ní toužíme, ale zároveň se jí bojíme. Chceme být svatí, ale současně na naše úsilí stát se jimi rezignujeme. Stokrát za den začínáme, stokrát za den „to vzdáváme“. Jako by ona svatost ani nebyla pro nás, pro žijící lidi této doby, lidi z masa a kostí, ale byla vyhrazena právě a pouze oněm jménům v kalendáři, idealizovaným životopisům či strnulým sochám našich mostů. 

          Ale svatost přece nemá pranic co společného s nějakou strnulostí. Není bodem „X“ na jakési časové, popřípadě výkonové přímce, k němuž lze dospět, setřít si pot s čela a „mít odpracováno“ a už jen čekat na odměnu. Svatost není stavem, je procesem. Či lépe svatost je cestou. A to ani ne tak  cestou „někam“ (i když to v jistém smyslu také….), jako mnohem spíše cestou „s Někým“. Cestou, která stejně jako všechny ostatní cesty rozhodně není prosta překážek nebo obtížných a často i sotva schůdných úseků. Cestou, na níž  se nám chtě nechtě podaří klesnout, zakopnout, padnout, a to mnohem častěji, než by nám bývalo bylo milo.  Ale ani zakopnutí, ani poklesnutí, ani pád nejsou žádnou tragédií. Vždyť přece i Kristus na své cestě kříže poklesl, a ne jednou. Tragédií je, pokud ignorujeme svého Průvodce na této cestě. Pokud odmítneme chopit se jeho pevné pravice, která nás dokáže pozvednout. Pokud odmítneme chopit se jeho pevné pravice a učinit z ní v našem dalším putování svou stálou oporu.

Svatost znamená vědomí,
že bez Krista coby průvodce na našich cestách,
se neobejdeme

          Svatost tedy neznamená, že nezakopneme, nepoklesneme, nepadneme. Svatost neznamená bezhříšnost. Svatost ale znamená vědomí, že bez Krista coby průvodce na našich cestách, bez jeho pevné pravice, která je nám oporou, která nás pozvedá, se neobejdeme.

          S pokorou tedy přijměme sebe i se svými nedostatky a slabostmi a pevně se chopme Kristovy pravice a nechme se Kristem bez odporu vést na našich životních cestách. Vždyť toužíme-li po opravdové, žité svatosti, po té svatosti, ke které jsme všichni bez výjimky povoláni, tak vězme, že toto je ta jediná cesta, na níž se s ní můžeme setkat.  

P. Jan Primus

Se svolením převzato ze „Zpráv od sv. Jakuba a sv. Prokopa“
zpravodaje farnosti v Praze Stodůlkách a Nových Butovic
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Pondělí 22,4,

Sk 2,14.22b-33; Mt 28,8-15

Komentář k Mt 28,8-15: Běžícím ženám, plným „strachu i radosti“, jde naproti sám Ježíš. I dnes jde vstříc těm, kdo se snaží radostnou zprávu šířit dál…

Zdroj: Nedělní liturgie

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(22. 4. 2019) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát nějakými pohanskými uctívači...

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?
(22. 4. 2019) Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jaronoce?

Svatý Vojtěch (23. duben)

(22. 4. 2019) Dvakrát z Čech odešel a dvakrát se vrátil. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v...

Velikonoční "Pokoj vám", neboli šalóm

(21. 4. 2019) Výraz "pokoj vám", v hebrejštině "shalom", shrnuje celé velikonoční poselství....

Velikonoční aleluja

(21. 4. 2019) Co znamená výraz Aleluja + Aleluja od Georga Friedricha Händela

Velikonoce - svátky jara?

(21. 4. 2019) Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam...

Velikonoce

Velikonoce
(21. 4. 2019) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2019) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2019) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...