Dopis Matky Terezy, který odkrývá temnotu, jíž musela procházet (září 1959)
Můj Ježíši,
od dětství jsi mě volal
a držel sis mě pro Sebe –
a teď, kdy jsme se oba vydali na stejnou cestu –
teď, Ježíši – já jdu špatnou cestou.
Můj Ježíši,
od dětství jsi mě volal
a držel sis mě pro Sebe –
a teď, kdy jsme se oba vydali na stejnou cestu –
teď, Ježíši – já jdu špatnou cestou.
Říká se, že v pekle lidé trpí věčnou bolestí kvůli ztrátě Boha – že kdyby měli alespoň maličkou naději dostat se k Bohu, vším tím utrpením by prošli. – Ve své duši cítím jen tu strašlivou bolest ze ztráty – z toho, že mě Bůh nechce – z Boha, který není Bohem – z Boha, který ve skutečnosti neexistuje (Ježíši, prosím, odpusť mé rouhání – bylo mi řečeno, že mám napsat všechno). Ta temnota, která mě obklopuje ze všech stran – nemohu svou duši k Bohu pozvednout – do mé duše se nedostane žádné světlo ani inspirace. – Mluvím o lásce k duším – o něžné lásce k Bohu – slova procházejí mými slovy [sic, rty] – a já z hloubi duše toužím po tom, abych v ně věřila. – Pro co se namáhám? Jestli není žádný Bůh – pak nemůže být ani duše. – Když není duše, pak, Ježíši, – ani Ty nejsi opravdový. – Nebesa, jaká prázdnota! – do mé mysli nepronikne ani jediná myšlenka na Nebe – protože není žádná naděje. – Mám strach všechny tyto strašlivé věci, které se v mé duši odehrávají, psát. – Musejí Tě zraňovat.
V mém srdci není žádná víra – žádná láska – žádná důvěra – je v ní tolik bolesti – bolesti z touhy, bolesti z toho, že nejsem chtěna. – Já Boha chci ze všech sil své duše – a přece mezi námi – je strašlivé rozdělení. – Už se nemodlím – Pronáším slova modliteb v komunitě – a ze všech sil se snažím z každého slova vyzískat tu sladkost, kterou má dávat. – Ale moje modlitba sjednocení už je pryč. – Už se nemodlím. – Moje duše s Tebou není jedno – a přece když jsem sama v ulicích – k Tobě mluvím celé hodiny – o své touze po Tobě. – Jak důvěrná ta slova jsou – a přece tak prázdná, protože mě zanechávají daleko od Tebe. –
Dílo v sobě nemá žádnou radost, žádnou přitažlivost, žádný zápal. Vzpomínám si, že jsem Matce Provinciálce řekla, že opouštím Loreto – pro duše – pro jedinou duši – a ona moje slova nemohla pochopit. – Snažím se ze všech sil. – Vydávám se – ale jsem více než přesvědčena, že dílo není moje. Nepochybuji, žes to byl Ty, kdo mě zavolal, s takovou láskou a silou. – Byls to Ty – já vím. – Proto je dílo Tvoje a jsi to Ty dokonce i teď – já ale nemám víru – já nevěřím. – Ježíši, nedopusť, aby byla moje duše oklamána – ani abych já někoho klamala.
Kdyžs mě zavolal, řekls, že budu muset mnoho trpět. – Deset let – můj Ježíši, jsi se mnou nakládal podle Své vůle – a, Ježíši, vyslyš mou modlitbu – jestli Tě tohle potěší – jestli Ti moje bolest a utrpení – moje temnota a odloučení poskytnou kapku útěchy – můj Ježíši, dělej si se mnou, co chceš – jak dlouho budeš chtít, bez jediného pohledu na moje pocity a bolest. Jsem Tvoje. – Otiskni do mé duše a mého života utrpení Svého Srdce. Nevšímej si mých pocitů. – Nevšímej si ani mé bolesti. Jestli moje odloučení od Tebe, – přivede lidi k Tobě a Ty v jejich lásce a společnosti najdeš radost a potěšení – tak tedy, Ježíši, jsem s celým svým srdcem ochotna trpět všechno, co trpím – ne jenom teď – ale po celou věčnost – pokud by to bylo možné. Chci jenom, to, abys byl šťastný. – O zbytek – si nedělej starosti – i kdybys mě viděl bolestí omdlévat. – Všechno je to moje vůle – Chci tišit Tvou Žízeň každou kapičkou krve, kterou ve mně najdeš. – Nedovol mi, abych Ti jakkoli ublížila – odeber mi sílu zraňovat Tě. – Srdcem i duší budu pracovat pro Sestry – protože jsou Tvoje. Každá a všechny – jsou Tvoje.
Tebe prosím o jediné – prosím neobtěžuj se vracet příliš brzy. – Jsem připravena na Tebe čekat celou věčnost. –
Tvoje maličká.
***
Se svolením převzato z knihy soukromé korespondence Matky Terezy s názvem Pojď, buď Mým světlem. Tato kniha je velmi zajímavým a inspirativním svědectvím o životě prosté a chudé ženy, zakladatelky řeholního společenství, které nyní působí po celém světě a nadále se rozšiřuje. Zatím bylo velmi málo známo o jejím duchovním životě a vnitřních zápasech. V knize otec Kolodiejchuk zpřístupňuje deník, zápisky z duchovních cvičení, veřejné promluvy a další svědectví o jejím životě.
Matka Tereza - dostupné publikace.
V mém srdci není žádná víra – žádná láska – žádná důvěra – je v ní tolik bolesti – bolesti z touhy, bolesti z toho, že nejsem chtěna. – Já Boha chci ze všech sil své duše – a přece mezi námi – je strašlivé rozdělení. – Už se nemodlím – Pronáším slova modliteb v komunitě – a ze všech sil se snažím z každého slova vyzískat tu sladkost, kterou má dávat. – Ale moje modlitba sjednocení už je pryč. – Už se nemodlím. – Moje duše s Tebou není jedno – a přece když jsem sama v ulicích – k Tobě mluvím celé hodiny – o své touze po Tobě. – Jak důvěrná ta slova jsou – a přece tak prázdná, protože mě zanechávají daleko od Tebe. –
Dílo v sobě nemá žádnou radost, žádnou přitažlivost, žádný zápal. Vzpomínám si, že jsem Matce Provinciálce řekla, že opouštím Loreto – pro duše – pro jedinou duši – a ona moje slova nemohla pochopit. – Snažím se ze všech sil. – Vydávám se – ale jsem více než přesvědčena, že dílo není moje. Nepochybuji, žes to byl Ty, kdo mě zavolal, s takovou láskou a silou. – Byls to Ty – já vím. – Proto je dílo Tvoje a jsi to Ty dokonce i teď – já ale nemám víru – já nevěřím. – Ježíši, nedopusť, aby byla moje duše oklamána – ani abych já někoho klamala.
Kdyžs mě zavolal, řekls, že budu muset mnoho trpět. – Deset let – můj Ježíši, jsi se mnou nakládal podle Své vůle – a, Ježíši, vyslyš mou modlitbu – jestli Tě tohle potěší – jestli Ti moje bolest a utrpení – moje temnota a odloučení poskytnou kapku útěchy – můj Ježíši, dělej si se mnou, co chceš – jak dlouho budeš chtít, bez jediného pohledu na moje pocity a bolest. Jsem Tvoje. – Otiskni do mé duše a mého života utrpení Svého Srdce. Nevšímej si mých pocitů. – Nevšímej si ani mé bolesti. Jestli moje odloučení od Tebe, – přivede lidi k Tobě a Ty v jejich lásce a společnosti najdeš radost a potěšení – tak tedy, Ježíši, jsem s celým svým srdcem ochotna trpět všechno, co trpím – ne jenom teď – ale po celou věčnost – pokud by to bylo možné. Chci jenom, to, abys byl šťastný. – O zbytek – si nedělej starosti – i kdybys mě viděl bolestí omdlévat. – Všechno je to moje vůle – Chci tišit Tvou Žízeň každou kapičkou krve, kterou ve mně najdeš. – Nedovol mi, abych Ti jakkoli ublížila – odeber mi sílu zraňovat Tě. – Srdcem i duší budu pracovat pro Sestry – protože jsou Tvoje. Každá a všechny – jsou Tvoje.
Tebe prosím o jediné – prosím neobtěžuj se vracet příliš brzy. – Jsem připravena na Tebe čekat celou věčnost. –
Tvoje maličká.
***
Se svolením převzato z knihy soukromé korespondence Matky Terezy s názvem Pojď, buď Mým světlem. Tato kniha je velmi zajímavým a inspirativním svědectvím o životě prosté a chudé ženy, zakladatelky řeholního společenství, které nyní působí po celém světě a nadále se rozšiřuje. Zatím bylo velmi málo známo o jejím duchovním životě a vnitřních zápasech. V knize otec Kolodiejchuk zpřístupňuje deník, zápisky z duchovních cvičení, veřejné promluvy a další svědectví o jejím životě.Matka Tereza - dostupné publikace.
