papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Slavnost Všech svatých / Angelus - papež František (Mír začíná odzbrojením srdce)

Při dnešní oslavě všech svatých bychom mohli nabýt zavádějícího dojmu, že oslavujeme ony sestry a bratry, kteří byli za svého života neustále dokonalí, přímočaří, pedantičtí a „naškrobení“. Dnešní evangelium nicméně vyvrací tento stereotypní náhled na „svatost ze svatých obrázků“. Ježíšova blahoslavenství (Mt 5, 1-12, která jsou průkazem totožnosti každého světce, totiž vyjevují pravý opak: hovoří o revolučním životě, jdoucím proti proudu. Světci jsou praví revolucionáři.

Vezměmě si za příklad jedno, vysoce aktuální blahoslavenství: „Blahoslavení tvůrci pokoje“ (v.9), a zjistíme, nakolik se Ježíšův postoj odlišuje od našich představ. Všichni toužíme po pokoji, ale často si přejeme svůj osobní pokoj, abychom žili v klidu, aby nás druzí nechali na pokoji, aby náš poklid nenarušovaly problémy. Ježíš ovšem nenazývá blahoslavenými lidi, kteří žijí v klidu, nýbrž ty, kteří pokoj utvářejí, zápasí o něj, jsou budovateli a tvůrci pokoje. Pokoj se totiž buduje a jako kterákoli stavba si žádá úsilí, spolupráci a trpělivost. Chtěli bychom, aby nám mír spadl z nebe, avšak Bible hovoří o „setbě pokoje“ (Zach 8,12), neboť klíčí v půdě života, ze setby našeho srdce, a den za dnem tiše roste skrze spravedlivé skutky a milosrdná díla, jak nám ukazují zářní svědci, které dnes oslavujeme. Ještě dnes máme sklon věřit, že pokoj se nastolí mocí a silou, ale u Ježíše je to naopak. Jeho život a životy světců vypovídají o tom, že pokud má sémě pokoje růst a přinášet ovoce, musí nejprve zemřít. Míru se nedosahuje dobýváním a porážkami, nikdy není násilný, nikdy není ozbrojený. V programu „A Sua Immagine“ (náboženského vysílání italské státní televize) jsem sledoval životy mnoha světců a světic, kteří bojovali a utvářeli pokoj skrze svou práci a obětováním vlastního života.

Jak se z nás tedy stanou tvůrci pokoje? Především je třeba odzbrojit srdce. Ano, všichni si totiž neseme výbavu útočných myšlenek a jízlivých slov namířených na druhé a domníváme se, že se můžeme ubránit pomocí ostnatých drátů, spletených ze stížností, a opevnit se v betonových zdech z lhostejnosti. Lamentace a lhostejnost nenastolí pokoj, ale rozpoutávají válku. Setba pokoje si žádá, abychom demilitarizovali bitevní pole svého srdce. Jak to vypadá ve tvém srdci – už bylo odzbrojeno, anebo v něm vládne stěžování, netečnost, agrese? Jak se srdce demilitarizuje? Tím, že se otevřeme vůči Ježíši, který „je náš pokoj“ (Ef 2,14), postavíme se před jeho kříž, který je stolcem míru, a ve zpovědi od Něj obdržíme odpuštění a pokoj. Odtud je nutno začít, poněvadž sami se neuschopníme k tomu, abychom byli svatí, abychom byli tvůrci pokoje – jsou to Boží dary, je to milost.

Bratři a sestry, pohleďme do svého nitra a ptejme se, zda jsme tvůrci pokoje. Vnášíme napětí, zraňující slova, jedovaté pomluvy a rozkolné polemiky tam, kde žijeme, studujeme a pracujeme? Anebo otevíráme stezky pokoje, odpouštíme tomu, kdo nás urazil, ujímáme se lidí na okraji, napravujeme částečně nespravedlnost tím, že pomáháme méně obdařenému člověku? Toto znamená budovat pokoj.

Může ovšem vyvstat poslední otázka, platná pro každé blahoslavenství: vyplatí se takové jednání? Není ztrátové? Ježíš na ni odpovídá, že tvůrci pokoje budou „nazváni Božími syny“ (Mt 5,9). Ve světě se jeví nemístně, protože nepodléhají logice moci a převahy, ale v nebi budou blíže Bohu a budou se Mu více podobat. Avšak ve skutečnosti, také zde na zemi, násilník zůstává s prázdnýma rukama, kdežto člověk, který všechny miluje a nikoho nezraňuje, vítězí, jak praví Žalm, „budoucnost patří pokojným lidem“ (Žl 37,37).

Kéž nám Panna Maria, Královna všech svatých, pomáhá, abychom v každodenním životě byli tvůrci pokoje.