Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

10.8.2013, MB (Foto: IMA)

Co vlastně Bůh doopravdy chce?

Co vlastně Bůh doopravdy chce?

Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Vzdal od sebe takovou myšlenku!" Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých ve městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti…"

(Gn 18,20-32)

"Patří jim to!"

Někdy nacházíme Boží vůli snad až příliš snadno za vším, co se děje okolo nás. Těžkosti, životní starosti, složité situace, křivdy, nemoci… Bůh to tak asi chce, říkáme si ctnostně, určitě má proto nějaký důvod, možná je to zkouška. Zvláště, když se to týká někoho jiného, je snadné říci: Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje… Nebo dokonce: To mají z toho, že dělají to a to… Patří jim to!

Zapomněli jsme, že Bůh počítá i s námi. S naší vůlí a s naší přímluvou. Co když je Jeho vůle, abychom sami přiložili „ruku k dílu“, tedy začali se sami za tu věc modlit?

Hospodinu se líbilo Abrahamovo smlouvání

Abrahám totiž neřekl Hospodinovi: „Chceš zničit Sodomu? Buď vůle tvá.“ Řekl sice pokorně, ale dost důrazně: „Vzdal od sebe takovou myšlenku!“ Nebál se Bohu předložit své přání, i když bylo zdánlivě v rozporu s Boží vůlí. Abrahám se nebál smlouvat s Bohem, doprošovat se ho, i když nevěděl, jak to dopadne. Byl otevřený a důvěřoval Bohu, a to natolik, že s ním smlouval. Se vší pokorou, ale přeci jen smlouval. A Hospodinu se to líbilo!

Pro nás to může být pozváním k přímluvné modlitbě. Nebojme se prosit, za sebe i za druhé! I kdyby nás zasáhla situace na druhé straně Zeměkoule. I kdyby se podle lidských měřítek nedalo už nic dělat. Možná Bůh čeká právě na naše pokorné smlouvání, aby pomohl a odvrátil zdánlivě nevyhnutelné.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pondělí 26.6.

Gn 12,1-9; Mt 7,1-5

Komentář k Gn 12,1-9: Vyjdi i ty; ne ze své země, ale ze svých zvyků a představ. K přijetí Božího požehnání je třeba i dnes mnohé opustit.

Zdroj: Nedělní liturgie