Bůh je sám v sobě dialogem, sám v sobě společenstvím. - archív citátů

15. 1. 2014 , Karel Satoria, Marek Orko Vácha

(Pokřivená) nauka o milosti

(Pokřivená) nauka o milosti

Když něco chceš,
chtěj to hodně

Až příliš často je možno narazit na naprosto zavádějící interpretaci milosti, která je představována takřka jako Boží svévole. Děje se jí fatální křivda už i tehdy, je-li představována jako Boží nevyzpytatelnost. Má pak totiž za následek nejistotu, zda vůbec smím jistým směrem toužit, má za následek strach, zda se někam až svatokrádežně nevlamuji. Škody takto napáchané právě v oblasti modlitebního snažení jsou nevyčíslitelné. Přitom nauka o milosti je pevnou součástí radostné zvěsti a její součástí skoro nejradostnější.

Řekne-li se milost, mám slyšet především: nečeká se od tebe nic, než že budeš chtít, že nastavíš kapsy, náruč, ústa, a já ti je naplním. Zdarma, a ne až uděláš, dosáhneš, až odstraníš. Nic takového. Chceš, chtěj to hodně a vytrvale a tady to máš. Vždyť je zbytečné pracovat dlouho do večera, až do noci jídat krušný chléb, sám ho dá tomu, kdo je mu milý – a milý mu je každý, kdo hodně chce. Hlavně v tom tkví nauka o milosti, a teprve pak je to zdravá nauka umožňující zdravou vizi Božího jednání se mnou. Představa o milosti ve smyslu „tomu dala, tomu ne“ zabránila mnoha „zasvěceným“, tedy lidem, od kterých se právem očekávají vrcholové výkony, aby se právě tímto směrem zadívali, aby tímto směrem vyšli a hodně chtěli.

A  „Boží vůle“ je ve vědomí lidí mnohdy stejně zkompromitovaná jako zmíněná nauka o milosti, která dělá z Otce nevyzpytatelné božstvo, u kterého nikdy nevíš, jak na tom jsi. Raděj nevědět, kdo se moc ptá moc se dozví… Věřím, že Boží vůlí je, aby můj čin byl udělán tak, aby mi umožnil být obdarován. To jediné jej zajímá. Bůh to myslí vážně, když mi svěřil tento svět, a respektuje svůj záměr natolik, že nevstoupí, když nepřizvu. A za ručičku mne vodit, to už vůbec ne. Je třeba s pokorou přijmout svou velikost.

Nauka o milosti
a (de)formace

Jako generální vikář, vědom si a posílen autoritou vycházející z dosažení tohoto velevýznamného církevního postu, jsem se pletl do všeho možného, a tak jsem tu a tam také povzbuzoval některé komunity sestřiček svou prostou přítomností a svými moudry. Vzpomínám na jednu takovou. Byly tam mladé holky, které přišly pod vlivem ideálů vyčtených většinou z karmelitánské školy, a teď se v klášteře setkaly s tou nejpříšernější bigotností, jakou si můžeš představit, kde se provozovaly modlitbičky z roku raz dva, mlely nehorázné litanie spíš k čemusi než k někomu. Ta děvčata měla v sobě četbou živenou ambici vystupovat kontemplací až k „zásnubám duše“ – a bác.

Nejenže sestry, které měly na starosti formaci, už dávno na podobné elány srdce zapomněly, ale dokonce takové opovážlivosti moudře zavrhly a vyzbrojeny přesně onou zmrzačenou doktrínou o milosti, tedy „když to přijde tak to přijde“, se snaží takovou sestřičku pěkně postavit, nejlépe všema čtyřma, na zem. Umývání chodby je pro takovou terapii jako stvořené. Pokračování tužeb je hodnoceno jako umanutost, sestra není dostatečně pokorná, jde jí jen o zážitky a nechce přijmout modlitební kříž, který, milá sestřičko, spočívá především ve vytrvalosti jít nocí smyslů i ducha. Bylo by zajímavé vědět, jaké procento odchodů z kláštera zapříčinila právě tupost formátorů.

Nauka o milosti
kontemplativní modlitba

Také nešťastně prezentovaná nauka o milosti se neblaze podepsala především na modlitební odvaze. Vůbec není třeba pochybovat, že každý Boží vstup do života člověka je milost, tedy dar nevynutitelný a naprosto nezasloužený. Milost ale není a nechce být synonymem nevyzpytatelnosti, či dokonce zdráhavosti. Protože se o těch nejvyšších patrech modlitby skoro vždycky a zcela právem mluvilo jako o milosti, a protože se milost skoro vždy v této souvislosti představovala v zorném úhlu Boží nevyzpytatelnosti, docházelo k fatálním závěrům.

Kontemplativní modlitba naprosto podléhala režimu: Bůh buď dá, nebo nedá, je to jeho věc a nemá cenu se o nic snažit, můžeš jen čekat. Nějaké velké usilování zavání až svatokrádeží. Trochu jsem to přehnal, ale jen trochu. Takové naprosto scestné uchopení milosti kromě jiného poškozuje obraz Boha. Milost totiž mluví, povzbuzuje, aby ses nebál chtít cokoli a nelekal se svých limitů a nehodnosti. Na pomoc zde přišli i dva vynikající mistři, Jan od Kříže a Tomáš Akvinský. Také oni povzbuzovali a povzbuzují k odvaze toužit  po nejvyšších modlitebních metách a odvážně oznámili světu, že modlitbě, a to i modlitbě vrcholové, tedy kontemplativní, sjednocující, se lze naučit. A také jí učili.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Marek Vácha - Karel Satoria, Život je sacra zajímavej
kterou vydalo nakladatelství Cesta
Redakčně upraveno

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´)

(16. 6. 2019) Svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila - eucharistii.

Slavnost Nejsvětější Trojice

(14. 6. 2019) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích
(13. 6. 2019) Brzy budou prázdniny a kostely budou otevřeny i pro náhodné kolemjdoucí, trávící v našem okolí třeba dovolenou....

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2019) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019
(12. 6. 2019) Pozvání na mezinárodní konferenci ke 100. výročí narození kardinála Tomáše Špidlíka, kterou bude pořádat Výbor pro...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(11. 6. 2019) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Letnice, Svatodušní svátky...

(9. 6. 2019) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou
(7. 6. 2019) Dne 23. května předal prorektor prof. Jan Royt doc. Aleši Opatrnému během slavnostního zakončení akademického roku Te...

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání
(7. 6. 2019) Seznamuje malé čtenáře a čtenářky s tím, kdo je Ježíš, co je na jeho příběhu nejdůležitější a jak z toho žije...