Marta a Marie

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jednoho je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“ (Lukáš 10, 38-42)

                Z exegetického hlediska platí, že dnešní úryvek je nutno číst v kontextu s předchozím podobenstvím (O milosrdném Samaritánovi). Těm, kdo stavějí na první místo pomoc druhým, jak to příkladně udělal milosrdný Samaritán, Lukáš předkládá vyprávění o Martě a Marii, kde se podtrhuje, že tím nejdůležitějším v životě člověka je naslouchání Božímu slovu. Můžeme říci, že služba bližnímu dosahuje duchovní opravdovosti jedině tehdy, je-li plodem Božího slova zasetého do lidského srdce díky naslouchání. Nesmí se jednat pouze o službu ve smyslu lidského zaměstnání, nýbrž o podíl na soucítění a pomoci samotného Boha, což je možné jedině za předpokladu, že se člověk vytrvale otvírá Božímu slovu. K tomu je třeba si navíc uvědomit, že práce nebo služba může plodit stres, může dokonce ztratit svou povahu prostředku a stát se falešným cílem, hledáním sebe a své vlastní velikosti před lidmi, své vlastní popularity. Tohle všechno hrozí, když sloužící člověk ztrácí ze zřetele Hospodina. Tím nejlepším údělem je právě hledání Boží vůle, protože ten, kdo ji hledá a plní. Bude žít na věky. Kdyby se Marta nechala oslovit tím, co si Ježíš skutečně přeje, pak by mu mohla lépe sloužit a nevystavovala se nebezpečí, že mu bude vnucovat něco, oč Mistr vlastně ani nemá zájem, co nepotřebuje a co by mu dokonce mohlo škodit. Kontemplativní rozměr života je vždy tím nejlepším základem pro jeho aktivní složku.

                Tento text sehrál v dějinách spirituality velkou roli. Duchovní mistři tímto příběhem mohli velmi pěkně ilustrovat skutečnost, že člověk se rád nechá strhnout naléhavými potřebami, ovšem za cenu opomíjení toho, co je opravdu důležité. Tohle nebezpečí na nás číhá na každém kroku. Pokušení podřazovat věci Boží tomu, co se nám jeví jako naléhavější, lze překonávat jedině živou vírou a vytrvalou pozorností věnovanou Božímu slovu po Mariině vzoru, tedy pokorně u Ježíšových nohou. Právě to je také místo opravdového učedníka. Učedník je člověk, jenž se k bližnímu chová jako milosrdný Samaritán proto, že má podíl na Božím soucítění s trpícím, což je možné jedině jako plod opravdového naslouchání slovu vycházejícímu z Božích úst.

Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 11, str. 53-54
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno