Zpívejme aleluja už tady na zemi, uprostřed svých starostí

     Zpívejme aleluja už tady na zemi, uprostřed svých starostí, abychom je mohli jednou zpívat v nebi v klidu a bezpečí. Jak to, že jsme na světě plni starostí? Jak bych mohl být bez starostí, když čtu: Což není pokušení údělem člověka na zemi? Jak bych mohl být bez starostí, když se mi stále říká: Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Jak bych mohl být bez starostí, když pokušení jsou tak četná, že musíme v modlitbě říkat: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům? Denně jsme prosebníky, denně viníky. Jak bych mohl být bez starostí, když denně musím prosit o odpuštění hříchů a o pomoc v nebezpečí? Sotva totiž kvůli minulým hříchům řeknu: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, hned kvůli budoucímu nebezpečí dodávám a připojuji: Neuveď nás v pokušení." A jak dobře na tom mohou být všichni ostatní lidé, když se mnou volají: Zbav nás od zlého? A přesto, bratři, i když ještě vězíme v tomto zlu, zpívejme aleluja dobrému Bohu, neboť nás od zlého vysvobozuje.

     I tady na světě, uprostřed nebezpečí, bychom spolu s ostatními měli zpívat aleluja. Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Nuže, i zde zpívejme aleluja. Člověk je stále hříšný, ale Bůh je věrný. Neříká se, že Bůh nedopustí, abychom byli podrobeni zkoušce. Ale říká se: Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak ji snášet. Dostal ses do pokušení, Bůh ti však dá i východisko, abys v pokušení nezahynul. Jako hrnčířova nádoba jsi utvářen kázáním a vypalován soužením. Když se však dostaneš do pokušení, mysli na východisko; vždyť Bůh je věrný: Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod.

     Potom však, až se toto tělo stane nesmrtelným a neporušitelným, veškeré pokušení pomine. Neboť tělo je podrobeno smrti. Proč? Kvůli hříchu, ale Duch je život. Proč? Kvůli ospravedlnění. Máme tedy smrtelné tělo zavrhnout? Ne, vždyť poslouchej dále: Když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla. Teď jde o tělo pozemské, pak půjde o duchovní.

     Jak šťastné to bude aleluja, tam v nebi; bezstarostné a bez odpůrce! Tam nikdo nebude nepřítelem a nikdo nepřestane být přítelem. Tam i tady se vzdává Bohu chvála. Jenže tady chválí Boha ti, kteří jsou zavaleni starostmi, tam ti, kteří jsou již v klidu a bezpečí; zde ti, kteří musejí zemřít, tam ti, kteří žijí navěky; zde se Bůh chválí v naději, tam ve skutečnosti; zde na cestě, tam ve vlasti.

     Teď tedy, bratři moji, zpívejme, ne pro potěšení v odpočinku, ale pro útěchu v námaze. Jako si zpívají pocestní: Zpívej si, ale kráčej! Námaze ulevuj zpěvem, nelibuj si v lenosti; zpívej a kráčej. Co je to "kráčej"? Prospívej, dělej pokroky v dobrém. Podle apoštola jsou i takoví, kteří dělají pokroky ve zlém. Děláš-li pokroky, znamená to, že kráčíš. Dělej však pokroky v dobrém, prospívej v pravé víře a v dobrém životě. Zpívej a kráčej!

Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 256, 1.2.3: PL 38,1191-1193)

Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře