Neboj se věřit, že Bůh uzdravuje

9.2.2013

Neboj se věřit, že Bůh uzdravuje
Foto: IMa

Připadalo mi divné, že uzdravování bylo v životech světců běžnou věcí

I v naší době probíhá v nejrůznějších církvích na všech úrovních něco zcela mimořádného – znovu se obnovují modlitby za uzdravení. Když jsem vstoupil do dominikánského řádu a se zápalem četl životopisy světců, připadalo mi divné, proč bylo uzdravování v jejich životech běžnou věcí, ale v semináři nás nikdo k modlitbě za nemocné nevedl. Získali jsme dojem, že modlit se za uzdravení je příliš troufalé, něco jako předstírat, že jsem svatý, a to jsem rozhodně nebyl. Později, když jsem učil v semináři a snažil se duchovně radit řadě lidí, pocítil jsem, že v mém životě něco chybí.

Jak mám duchovně nasměrovat všechny, kdo ke mně přijdou? Mnohé poslali jejich psychiatři – trpěli depresemi, někteří uvažovali o sebevraždě. Byli mezi nimi alkoholici, lidé chorobně závislí na sexu, beznadějně zmatení, lidé trpící komplexy, kteří sami sebe považovali za bezcenné a nehodné lásky. Byli to problémoví lidé, ztroskotanci. Jejich psychické problémy nešlo oddělit od jejich duchovního života. Ničil je smutek a pocit viny, ale svá trápení nedokázali zvládnout silou vůle. Nechyběli mezi nimi i kněží a řeholní sestry, kteří své životy zasvětili Kristu, a přesto zjistili, že i přes veškeré úsilí nejsou schopni šťastně žít v řeholním společenství. Ani jim ani sobě jsem nedokázal upřímně tvrdit, že všechno to ničivé utrpení na ně seslal Bůh nebo že má spasitelný účinek. Nemohl jsem říci pacientovi trpícímu depresí, který procházel šokovou terapií, že jeho stavy úzkosti jsou Boží vůlí, zvláštním Božím požehnáním určeným pouze pro něj. Zcela jasně za tím stálo tajemství, ale bylo to tajemství zla. Nemohl jsem věřit tomu, že se jednalo o Boží vůli.

Moje zkušenost s uzdravováním

O skutečném uzdravování jsem uslyšel v roce 1966 na výroční konferenci Speech Association of America (Americké rétorické asociace), které jsem se účastnil jako výkonný ředitel Christian Preaching Conference (Křesťanská kazatelská konference). Na této konferenci mě přátelé představili paní Jo Kimmelové, profesorce rétoriky na Manchester College, která se s velkým úspěchem modlila za nemocné. Když jsem zjistil, že má opravdu neobvyklé, až neuvěřitelné zkušenosti s modlitbou za nemocné, zavolal jsem jednomu příteli-knězi a celé odpoledne jsme z ní o tomto tématu tahali informace. V jednu chvíli jsem vyjádřil údiv nad tím, že skutečně věří, že se taková mimořádná uzdravení dějí. Odpověděla mi otázkou, proč se domnívám, že jde o něco mimořádného. Podle ní bylo uzdravení součástí každodenního křesťanského života. Tvrdila, že existují stovky lidí s podobnými zkušenostmi, jako má ona. „Kde jsou?“ pomyslel jsem si. Já jsem se nikdy s nikým takovým nesetkal. Byl to úplně nový svět, znal jsem ho pouze z životopisů svatých, které jsem četl v semináři.

Krátce poté, co jsem skrze Jo Kimmelovou v uzdravování jako skutečnost uvěřil, zjistil jsem, že nemohu tuto dobrou zprávu pouze uchovávat jako teorii, ale budu s ní muset něco dělat v praxi. Prvním člověkem, za kterého jsem se modlil, byla řeholní sestra, která prodělala šokovou terapii kvůli depresi, a psychiatrie na ní už vyzkoušela vše, co uměla. Věděl jsem, že mou modlitbou nemá co ztratit. Ani já jsem neměl co ztratit kromě trochy falešné pokory. K mému překvapení (alespoň částečnému) byla uzdravena. Povzbudilo mě to. Uvěřil jsem, že když se budu za lidi modlit, mohou se uzdravit. (Nevím proč, ale bylo mnohem snazší uvěřit, že Bůh může nemocné uzdravovat skrze modlitbu, než věřit, že je bude uzdravovat skrze mou modlitbu).

Od té doby jsem potkal mnoho uzdravených lidí – zvlášť když jsem se modlil v týmu nebo ve společenství plném lásky. Časté cestování mi brání v tom, abych vše přesně zdokumentoval a spočítal, přesto si dovolím hrubý odhad. K tělesnému uzdravení nebo k výraznému zlepšení zdravotního stavu došlo u více než poloviny lidí, za něž jsem se modlil. K uzdravení z psychických nebo duchovních problémů dochází asi u tří čtvrtin pacientů. Uvádím to proto, abych vás povzbudil – je možné, že Bůh bude někdy chtít použít k uzdravení nemocných i vaše modlitby.

Bůh si používá stejně tak lékaře, jako modlitbu

V žádném případě ale nechci tvrdit, že díky modlitbě za uzdravení nepotřebujeme lékaře, zdravotní sestry, psychology, psychiatry a lékárníky. Bůh k uzdravení nemocných využívá všechny cesty. Ideálem je snažit se nemocnému pomoci všemi možnými prostředky. Vím, že některé modlitby můžou účinkovat psychologickou cestou, na principu sugesce, přesto jsem na základě vlastních zkušeností přesvědčen, že při modlitbě za uzdravení působí něco mnohem mocnějšího než jen naše omezené lidské prostředky. Modlitby mají mimořádné výsledky, tak mocné, že to, co by mě dřív naplňovalo úžasem, dnes beru skoro jako samozřejmost. Mimořádné se stalo běžným. A tak by také podle mě měla být služba za uzdravení chápána: jako běžná součást života křesťana.

Ježíš nepřišel jen proto, aby nás naučil žít podle křesťanských hodnot

Ježíš nepřišel jen proto, aby nás naučil žít podle křesťanských hodnot (i když jejich přijetí je pro nás životně důležité, zvlášť těch zmíněných v Horském kázání), ale přišel, aby do našich životů vnesl Boží moc zvítězit nad zlem, které svými lidskými prostředky nedokážeme zvládnout. V tomto smyslu je Ježíš naším spasitelem. A platí to na všech úrovních. Můžeme procházet seznam lidských onemocnění krok za krokem a zjistíme, že Bůh nás skutečně může uzdravit. To je úžasná Dobrá zpráva. Občas cítím, jako bychom objevili lék na rakovinu a mohli zachránit miliony životů. Snažíme se to říci lékařům, pastorům a kněžím, ale oni nemají čas zkoumat důkazy, a tak pacientům s rakovinou jednoduše řeknou, aby se smířili s tím, že zemřou.

Vymizelo uzdravování se smrtí posledního apoštola?

Doktor Ramsey Mac Mullen, profesor řecké a římské literatury na Yaleské univerzitě, ve svých historických pracích píše, že hlavní příčinou rychlého šíření křesťanství v prvních třech stoletích bylo ohromení pohanů z toho, že křesťané dokáží uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Říkat, že uzdravování vymizelo se smrtí posledního apoštola, jednoduše protiřečí historickým faktům.

Věřím, že mnoho lidí v dnešní době umírá, ať už duchovně nebo fyzicky, protože my, křesťané, nerozumíme službě uzdravování, kterou nám Ježíš svěřil a nepraktikujeme ji. Chci vám proto co nejsrozumitelněji sdělit, že Ježíš uzdravuje i dnes.

Se svolením zpracováno z knihy:
Francise MacNutta: Služba uzdravování,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: modlitba za uzdravení  |  Nemoc  |  Spása  |  Uzdravení  |  Boží vůle  |  Duchovní doprovázení (vedení)  |  Láska  |  Utrpení  |  utrpení a naděje  |  vůle

 

Související texty k tématu:

Nemoc
Pohled na nemoc z hlediska víry
Bolest, nemoc a tíže stáří jsou předstupně smrti...
Nemoc člověku připomíná, že život není v jeho moci
Nemoc dosvědčuje, že pravý život není tady (Benedikt XVI.)
Nemoc nás posvěcuje
Má nemoc a utrpení nějaký smysl? Nemá!
Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností… (Řehoř Veliký)
Ležel jsem několik dní v nemocnici
Nebojte se nemocných! Potřebují vás!
Co potřebuje nemocný?
Pastorační péče o nemocné
Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta
Ježíš se k nemocným nikdy nechová jako k pasivním objektům
Církev má modlitbu a obřad s prosbou za uzdravení nemocných
Karmelitka, která kvůli nemoci pomýšlela na sebevraždu
Světový den nemocných (11.2.)

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz