Nesmíš mít strach ze strachu. Musíš ho svěřit Pánu - archiv citátů

13.10.2014, Řehoř Veliký (Foto: IMA)

Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností…

 Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností…

Když je tělo zkoušeno utrpením, pozná se to na duchu. Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností. Bez přestání mě souží velká slabost žaludku, zatímco horečka, byť i lehká, mě neopouští nikdy. Když za těchto podmínek uvažuji o slovech Písma: „Pán… šlehá… koho uznává za svého syna“ (Žid 12,6), čím jsem skleslejší pro závažnost časných obtíží, tím lépe se mi dýchá v naději na budoucí dobra. Možná je to plán Boží prozřetelnosti, abych – stižen nemocí – komentoval případ Joba zasaženého bolestí.  Zkouška mi pomáhá lépe chápat duševní stav člověka, který byl tak tvrdě zkoušený.

Je nicméně jasné, že mé tělesné utrpení je pro mě velkou překážkou v práci. Když tělesné síly dovolují sotva pronášet slova, duch není s to vhodně vyjádřit, co cítí. Jaká je totiž funkce těla, ne-li že je nástrojem duše? Hudebník, i když je nadaným umělcem, nemůže své umění vyjádřit, nemá-li vhodný nástroj. Melodie, kterou zahraje zkušená ruka, nemůže vyznít věrně na rozladěném nástroji, ani dech nevzbudí hudební harmonii, pokud prasklá píšťala vydává skřípavý zvuk.

(Řehoř Veliký, Mravoučný komentář k Jobovi, Dopis Leandrovi, 5)
Se svolením převzato z knihy Lectio Divina na každý den v roce 15, str. 13
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Poznámka redakce: text napsal papež Řehoř Veliký (540-604), který se do dějin zapsal nebývalou aktivitou a který po sobě zanechal díllo nebývalých rozměrů. Nebyl tedy nějakým naříkajícím neaktivním "hypochondrem". Naopak ve své slabosti nacházel Boží sílu...

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 28.4.

Sk 5,34-42; Jan 6,1-15

Komentář k Sk 5,34-42: Radost, že směli pro evangelium trpět! Nechybí v naší přesycené společnosti právě tento druh radosti?