Jsem ten, koho miluje Kristus - archiv citátů

13.12.2012

Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy...

Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy...

Přerod Jana od Kříže v literárního velikána se udál ve vězení v Toledu, kde zakoušel velké útrapy. Po devíti měsících se mu podařil pečlivě připravený útěk. Nakonec byl ale stejně zbaven všech úřadů a vyhnán z kláštera. Odešel tedy do jiného kláštera v Ubedě. Ale i tam s ním jednali neobyčejně bezcitně. Jan byl velmi nemocný, jeho tělo bylo pokryto vředy – podobal se tak trpícímu Jobovi. Nechali ho v jeho cele bez povšimnutí. Když se blížila smrt, řekl: „Vstupme teď do domu Božího.“ Stalo se tak 14. prosince 1591. Bylo mu teprve čtyřicet devět let. Svatořečen byl roku 1726 a o dvě stě let později prohlášen za učitele církve.

Kdysi za noci temné,

v své touze milostné, již láska zná,

ó štěstí nekonečné,

vyšla jsem nezřena,

když nad domem mým vládl klid a tma. (Jan od Kříže)

Tato pětiřádková rýmovaná strofa stojí na začátku snad nejslavnější duchovní básně Jana od Kříže, španělského karmelitána narozeného roku 1542. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny de Yepes; jeho otec brzy zemřel, a tak od mládí pracoval jako ošetřovatel nemocných. V jednadvaceti letech vstoupil do řádu a studoval filozofii a teologii v klášteře v Salamance. Po kněžském svěcení chtěl přestoupit k přísnějším kartuziánům, ale setkání s tehdy padesátiletou Terezou z Avily v hovorně kláštera karmelitek v Avile, kde byla Tereza převorkou, ho přimělo k tomu, aby se svého plánu vzdal a spolu s ní se věnoval reformě karmelitánského řádu v mužské i ženské větvi. Po prvním rozhovoru, který změnil život obou budoucích světců a učitelů církve, následovala další setkání ve stejné místnosti. Tady je jednoho dne zastihla vyděšená sestra Beatrix od Ježíše, jak se – odděleni klauzurní mřížkou –vznášejí nad zemí v mystickém vytržení. To se mělo stát, když byli ponořeni do rozhovoru o Nejsvětější Trojici.

Traduje se, že Juan byl malé postavy, ale ušlechtilý ve slovech i gestech. Na rozdíl od Terezy neměl dar humoru; snad k tomu přispělo tvrdé mládí. Neměl vůdcovské, organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, ale spíše neobyčejně vnímavým zpovědníkem a duchovním vůdcem. Tvrdilo se, že po dvou slovech rozuměl duši. Ty, kteří mu byli svěřeni, k sobě nechtěl připoutat, ovládat, ale jen „vést za ruku“.

Juan de la Cruz patří také k velkým španělským básníkům. „Pro španělskou literaturu je skoro tím, čím je Dante pro literaturu italskou – korunou básnictví, raným výkvětem ideálu.“ řekl Christoph Kletzer, filozof práva působící v Cambridge. Během svého studia v Salamance byl žákem augustiniánského mnicha Luise de León, teologa, humanisty a básníka, který zřejmě mladému karmelitánovi pomohl objevit vlohy pro poezii. Vzorem pro pětiřádkovou strofu v duchovní básni o temné noci (La noche oscura) je právě poezie Luise de León. Juanův přerod v literárního velikána se ale udál, aspoň podle Waltera Nigga, teprve roku 1577 ve vězení kláštera v Toledu, kde zakoušel velké tělesné i duševní útrapy. Byl tam uvržen v důsledku sporů o reformu svého řádu. Po devíti měsících se mu podařil pečlivě připravený útěk. Pokud šlo o cíle obnovy, nechtěl trpělivě snášet utrpení a nedovolil si zůstat v nečinnosti. V následujících letech se věnoval vedení a duchovnímu doprovázení v řádu a práci na svých hlavních spirituálně-teologických dílech, mezi nimi na Výstupu na horu Karmel a Temné noci, komentáři ke stejnojmenné básni. Nový odpor proti reformě vedl k tomu, že byl Juan zbaven všech úřadů a vyhnán z kláštera.Odešel do odlehlého kláštera v Ubedě. Ačkoli tento klášter náležel k reformnímu hnutí, jednali tu s ním neobyčejně bezcitně, zvláště převor, kterého světec jednou pokáral. Juan byl teď velmi nemocný, jeho tělo bylo pokryto vředy – podobal se tak trpícímu Jobovi. Nechali ho v jeho cele bez povšimnutí. Jen jeden laický bratr mu občas tajně prokazoval dobrodiní. Juan to všechno snášel bez nářků a držel se tak svých slov: Kde není láska, tam lásku dej a lásku získáš.

Ve svém komentáři k písni o temné noci duše napsal Juan o Kristu: „Kristus je cesta, a tato cesta je umírání ... V okamžiku své smrti byl i on zdeptán na duši, zcela bez útěchy a pomoci.“ Kdysi si tento španělský mnich přál, aby zemřel jako obyčejný mnich, nikoli jako představený, a navíc na místě, kde ho nikdo nezná. To se mu teď splnilo. Když se smrt blížila, řekl: „Vstupme teď do domu Božího.“ Stalo se tak 14. prosince 1591. Bylo mu teprve čtyřicet devět let. Svatořečen byl roku 1726 a o dvě stě let později prohlášen za učitele církve.

Zpracováno podle knihy: Egon Kapellari, Známé osobnosti tváří v tvář smrti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 18.8.

Joz 24,1-13; Mt 19,3-12

Komentář k Joz 24,1-13: Příběh, ve kterém se Hospodin projevoval jako ochránce, má oslovit i nás. Uvědomuji si, jak Bůh vedl statečné lidi v době nesvobody a pronásledování. Kéž se jejich odkazu nezpronevěříme!

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13.8.2017) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13.8.2017) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4.8.2017) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí...

Proměnění Páně (6.8.)

(4.8.2017) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2.8.2017) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria...

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(29.7.2017) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec...

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(27.7.2017) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...