Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

23.4.2012, Marek Orko Vácha (Foto: IMa)

Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha

Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha

/.../

Lidstvo provázejí velké katastrofy od počátku dějin. Nemá Bůh v těchto událostech přeci jen aktivní roli? Třeba v tom smyslu, že v nich může lépe promlouvat k člověku, je víc slyšet a vidět, protože praskne krunýř naší zaslepené pýchy a najednou vidíme věci, které jsme neviděli…

Krásně o tom mluví Martin Buber, když říká, že většinou žijeme ve světě jako v dobře zařízeném domě. Někdy však, po nenadálé události, jako bychom neměli ani čtyři kolíky k postavení stanu. Naše náboženství nás ale této nezajištěnosti, tomuto spoléhání na Boha a vnímání všeho jako projevu milosti, učí. Je to náboženství, jehož základy byly položeny na cestách, v cizině, v nejistém putování – v příběhu Abraháma, který opustil své město a šel pryč do neznáma, i v příběhu Mojžíše a jeho putování v Sinajské poušti. V těchto dvou archetypálních událostech se formovalo židovství. V Novém zákoně se spasitel světa narodí nikoli v zařízené porodnici, nýbrž na cestách, improvizovaně, v jeskyni a později bude mluvit o tom, že sice ptáci mají hnízda a lišky doupata, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. A Ježíš nás dokonce před tou zajištěností varuje.

Jak?

Viz příběh, jak se jistému člověku hojně urodilo a jak si velmi racionálně naplánoval, že stávající budovy zboří a postaví sýpky modernější, větší a lepší, a pak si konečně spočine a řekne: „Duše, máš hojné zásoby na mnoho let, klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj.“ A Bůh mu odvětil: „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvou duši…“

Pravoslavný teolog Pavel Evdokimov říká přesně, že modloslužba nastává ve chvíli, když chceme po hmotě to, co v ní není. Tedy když do hmoty, domů, lodi, zajištěnosti, bezpečí, zkrátka věcí, projektujeme poslední cíl našeho přebývání na zemi; když si jednoho dne v obývacím pokoji řekneme, že máme už naspořeno a nyní, duše klidně jez, pij, vesele hoduj. Rozmanité katastrofy tady mohou mít velmi léčivou roli.

/.../

P. Marek Orko Vácha
Z rozhovoru: Zkáza Titaniku. Ne trest, ale znamení času
Katolický týdeník 15 / 2012
Foto: pastorace.cz - IMA

foto: IMa

Související texty k tématu:

Modla, modly
- Modlou se může stát prakticky cokoliv (Vojtěch Kodet)
- Modlu si může vytvořit i zdánlivě zbožný člověk
- Jaký idol mi brání, abych se klaněl Pánu?  (Papež František)
- Přilnutí k Bohu chrání před novodobými modlami (Benedikt XVI.) 
- Křesťanství učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha (Marek Vácha)

Bohatství, mamon 
Neskládejte svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství 
Bohatství nepatří ďáblovi, jak se někteří domnívají 
Každý z nás je pokoušen korupcí
Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými
Drazí, nebuďme lakotní
To není komunismus, ale evangelium: Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu 
Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal chudého a trpícího
Neztratit podstatné kvůli věcičkám nulové hodnoty... 
Papež František vybídl k finanční reformě na etickém základě 

Slabost, síla v slabosti
Naše slabost nám nebrání, být otevření Ježíšovu Duchu... Naopak.
Slabost bereme jen jako nevýhodu. Pro člověka je ale i velkým dobrem… 
Bez Boha jsme ještě míň než prach na starém nábytku na půdě 
Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností… 
Může mě vůbec Bůh použít?
Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha 
Pán prstenů a Velikonoce, aneb ´Prsten je můj!´ 
Nebuďme vlky! Jsme-li ovce, vítězíme. Jsme-li vlci, podléháme 
Ze srdce Páně s důvěrou čerpám to, čeho se mi nedostává

Chudoba
Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
Na některých podobách chudoby není nic svatého a krásného 
Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými 
Chudoba (soubor tematických textů) 
Chudoba, k níž nás vábí sv. František je chudoba milenců
Osobnost, podle které si současný papež zvolil své jméno: sv. František z Assisi 
Chudý je ten, kdo věci neproměnil v modlu

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie