Často se začínáme řídit jen svými plány
a pomalu se vzdalujeme od Pána

V druhé knize Kronik je jedna pasáž, která mne velice oslovuje. Je to na začátku 12. kapitoly: „Když se Roboamovo království upevnilo, opustil král a s ním celý Izrael Hospodinův Zákon“ (2 Kron 12,1). Tak praví Bible. Je to historický fakt, ale platí všeobecně. Když jsme si jistí, často se začínáme řídit svými plány a pomalu se vzdalujeme od Pána. Nesetrváváme ve věrnosti. A pak moje jistota není ta, kterou dává Pán. Mou jistotou se stává nějaký idol, přelud. A to je to, co se stalo Roboamovi a lidu Izraele. Byli si jistí. Království bylo stabilní, vzdálili se tedy od Zákona a začali se klanět idolům. Někdo mi může říci: „Já nepoklekám před idolem.“ Ne, možná nepoklekáš, ale hledáš ho a často adoruješ ve svém srdci. To je často pravda. Vlastní jistota otevírá dveře idolům.

Celé dějiny Izraele a celé dějiny církve
jsou plné nevěrností

Copak je jistota špatná? Nikoli, je milost být si jistý, ale být si jistý, že je se mnou Pán. Jsem-li však středem já, vzdaluji se od Pána, jako se stal nevěrným král Roboam. Je velmi nesnadné zachovat věrnost. Celé dějiny Izraele a potom celé dějiny církve jsou plné nevěrností. Plné sobectví a sebejistot, které působí, že se Boží lid vzdaluje od Pána, přichází o věrnost, o milost věrnosti. A také mezi námi, mezi lidmi věrnost jistě není laciná. Někdo je věrný, druhý nikoli. »Obraťte se, vraťte se k věrnosti Pánu« (srov. Sk 2,38).

Věrnost tváří v tvář nemožnosti,
tváří v tvář tragédii

V evangeliích je jednou z mnoha ikon věrnosti žena, která nikdy nezapomněla, co všechno pro ni Pán udělal. Byla tam, věrná, tváří v tvář nemožnosti, bezmoci, tváří v tvář tragédii. Věrná až do té míry, že přemýšlí o tom, že by odnesla Pánovo tělo (srov. Jan 20,15). Slabá, leč věrná žena. Touto ikonou věrnosti je Marie Magdalská, apoštolka apoštolů.

Prosme Pána o milost věrnosti,
abychom děkovali Pánu,
když nás zahrnuje jistotou,
ale nikdy si nemysleli, že jsou to „moje“ jistoty
a vždycky hleděli za svoje jistoty;
o milost být věrní také u hrobů,
tváří v tvář krachu mnohých iluzí;
o věrnost, která trvá navždy,
ale není snadné ji uchovat.
Kéž ji opatruje Pán.

(Papež František 14. 4. 2020)