Naše křehkost není překážkou působení Boží milosti, naopak... - archív citátů

3. 3. 2017 , Aleš Opatrný (Foto: IMA)

Počet psychických onemocnění narůstá. A co na to pastorace?

Počet psychických onemocnění narůstá. A co na to pastorace?

Jít k psychiatrovi bývá společensky obtížné

Psychická onemocnění nejsou vzácná, jejich počet v populaci narůstá. Je ale nepříjemné, že jsou u nás stále mnohými považována za zahanbující. Jít k psychiatrovi je nezřídka společensky obtížnější než podstoupit potrat. To je hluboká deformace, která ztěžuje situaci nemocnému i jeho okolí. U křesťanů se také mnohdy vyskytuje nešťastný předsudek, že si za většinu psychických obtíží člověk může sám. Buď svou duchovní pasivitou nebo svými morálními chybami nebo svou nedostatečnou vírou. Také psychofarmaka bývají považována za něco, co se pro křesťana nehodí, co takřka popírá jeho víru. Proti všem těmto „pověrám“ je třeba v zájmu nemocných i jejich blízkých bojovat.

Psychiatrická pomoc – zrada na víře?

Pomoc psychologie a psychiatrie by neměla být považována za „ateistickou“ variantu saturování existenciálních a psychických potřeb. Jde o svébytné oblasti, v nichž potřebuje pomáhající intervenci řada nemocných bez ohledu na to, zda jde o osoby religiózní, nebo ne. Psychoterapie nebo intervence psychiatrie, včetně medikamentózní léčby, může být v řadě případů důležitým prvkem, který zvyšuje kvalitu života i v těžkém somatickém onemocnění. Navíc tato pomoc nemusí být jen pomocí od nepříjemných příznaků a stavů, ale je také pomocí k tomu, aby pacient byl schopen otázky hlubin své osobnosti řešit a vyřešit. Je dost nešťastné, že určitá část věřících osob považuje psychiatrickou pomoc, a to zejména medikamentózní léčbu, za jakousi „zradu na své víře“. Nevnímají, že psychické obtíže nejsou výsledkem nedostatečné víry, ale jejich trvání život z víry omezuje nebo téměř likviduje. Pomoc psychologie či psychiatrie zvyšuje možnost prožívat víru tak, aby byla skutečnou pomocí ke zvládání života.

Dobrý odborník respektuje oblast, která mu není vlastní

Pastorační pracovník si nikdy nemá hrát na to, co není, tedy na „amatérského“ psychologa či psychiatra. Potřebuje se ale orientovat v psychopatologii a v druzích psychologické pomoci. To mnohdy vyžaduje alespoň základní znalost termínů. Případně schopnost zorientovat se v té oblasti potíží či nemoci, která mu není známá. Důležitý je také základní postoj, totiž postoj vzájemné úcty a respektu těch osob (pastorační pracovník, psycholog, psychiatr), na které se nemocný obrací a jež mu mají a chtějí být nápomocny ve zvládání jeho stavu. Někdy je vhodné domluvit se výslovně na kompetencích, a tedy oblastech pomoci, kterou bude poskytovat pastorační pracovník a kterou psycholog či psychiatr, nebo je alespoň mlčky respektovat. Podobně jako se nepožaduje od pastoračního pracovníka, aby byl odborníkem v psychologii či psychiatrii, od psychologa či psychiatra se nepožaduje, aby byl teologem nebo prostě věřícím. Dobrý odborník ale bude respektovat oblast, která mu není vlastní. Tedy psycholog či psychiatr bude oblast víry a teologie vnímat s určitou úctou a nebude do ní zasahovat. Věřící osobě může dobře prospět i nevěřící psycholog či psychiatr, je-li dobrým odborníkem respektujícím oblast víry. Naopak ji může neprospět či uškodit věřící psycholog či psychiatr, je-li odborníkem špatným. A může uškodit tím více, čím více je jako kvalifikace vnímána místo odborných kvalit jeho víra.

Umění rozlišování potřeb

Pastorační péče o psychicky nemocné /  Aleš Opatrný

Kněží a pracovníci v pastoraci bývají často těmi, na které se v první linii obracejí jim svěření lidé se svými nejrůznějšími psychickými i vztahovými problémy. Je proto nezbytné, aby kněží a pastorační pracovníci prohlubovali své teoretické i praktické zkušenosti jak v oblasti komunikace, sociální psychologie, tak i psychopatologie. Velikým uměním je praktické rozlišování, kdy doprovázený potřebuje „pouze“ přijetí, podporu a (z psychologického pohledu) laickou pomoc, a kdy je nezbytné motivovat svěřeného člověka k vyhledání pomoci odborné. 

Se svolením převzato z knihy
Aleš Opatrný, Pastorační péče o psychicky nemocné,  
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno, doplněno mezititulky

Čtení z dnešního dne: Pátek 19.1.

1 Sam 24,3-21; Mk 3,13-19

Komentář k Mk 3,13-19: Jak rozdílné povahy byli apoštolové! Výzva pro dnešní vztahy v církvi. Společný úkol – kázat a vyhánět zlo – má nástupce apoštolů spojovat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci
(18. 1. 2018) Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů,...

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...

Svátek Křtu Páně

(9. 1. 2018) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.