Navigace: Tematické texty D Duch svatý, letniceDelší texty Ano (Raniero Cantalamessa)

Ano (Raniero Cantalamessa)

Abychom vysvětlili, kdo je Duch svatý, musíme rozlišit dvě roviny, jak je ostatně vždy vymezují Písmo svaté i teologie: rovinu Nejsvětější Trojice a rovinu dějin. Totiž kým je Duch svatý sám o sobě ab aeterno, od věčnosti, a kým pro nás Duch svatý byl a je v dějinách spásy. Zjednodušeně řečeno: to, co Duch svatý „je", a to, co Duch svatý "koná".

V Nejsvětější Trojici je Duch svatý třetí božskou osobou. Takže má také totožnou podstatu a stejnou důležitost jako Otec a jako Syn. Pro křesťanské myšlení bylo vždy životně důležité nepřipustit mezi božskými osobami žádné jiné rozdíly než různost vztahů, které mají tyto osoby mezi sebou navzájem. V myšlení západní církve ovlivňované především jistými geniálními postřehy svatého Augustina je Duch svatý v rámci Trojice vzájemným darem Otce a Syna, je poutem lásky, která je spojuje. Je Duchem obou, jak praví hymnus Veni Creator Spiritus.

Když přejdeme do roviny dějin spásy, je Duch svatý Boží moc, která se v průběhu dějin postupně zjevuje nerůznějšími způsoby. Nejprve ve Starém zákoně, potom v Novém, a nakonec v životě církve. To je to, co prohlašuje anděl při zvěstování: "Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nevyššího tě zastíní" (Lk 1,35).

Stručně bychom mohli shrnout působení Ducha svatého do těchto oblastí: je Bohem, který se zpřítomňuje v dějinách, je Bohem, který v dějinách aktivně působí, když inspiruje proroky a připravuj e zjevení, je tím, který nám dal při vtělení Ježíše Krista a vedl jeho kroky a který byl Kristem poslán církvi jako Duch života. (11)


Ale jak si může každý uvědomit, že má charisma?

Myslím, že není tak důležité, aby si to uvědomili věřící jednotlivě, ale mají si toho všímat duchovní správci obce. Je-li někdo příliš přesvědčen, že má jisté charisma, může být v pokušení, aby ze sebe dělal protagonistu, aby se považoval za nepostradatelného, aby toho zneužíval. Poukáže-li však na dar Ducha někdo jiný, je to menší nebezpečí také proto, že může být uvedeno ve skutek vzájemnou pomocí.

Takový člověk musí projevovat učenlivost k Duchu a přijmout popud k uplatnění charismatu, které mu Duch vkládá do srdce. Pokud jde pak o rozlišení, musí připustit, aby mu někdo pomohl, aby měl jistotu, že to není jen iluze, nebo aby jen neimprovizoval. Nikdo nemůže zaručit, že má charisma, a osobovat si právo, aby mu k tomu druzí dali prostor, aniž se podrobí rozlišování. Této nutnosti si byl vědom už svatý Pavel, když tvrdil: "Za to se modlím, ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší" (Flp 1,9-10).
(…)
Apoštoly mohou být dnes ti, kdo mají řídící funkce, a tedy církevní představitelé různého stupně; proroky představují ti, kdo různým způsobem naznačují Boží soud o jisté situaci. (54)
(…)
/K daru jazyků:/ Tzn. zaznívají zvuky, které vyjadřují duševní stav, ale nepředstavují rozumové pojmy. (55)
(…)
Když však je tento dar pravý - zvláště ve společenství, protože charismata vyčleněná ze společenství jsou tak trochu jako květiny uříznuté v zahradě, které rychle zvadnou
- a uplatňuje-li ho více osob společně, má zjevnou autoritu a bezprostřední schopnost spojit hlasy a sjednotit shromáždění v jedno srdce. Proto pokládám za nemožné udělat si představu o glosolalii, když ji nevidíme a nejsme do ní vtaženi při charismatickém modlitebním setkání. Jenom takto se může vycítit jeho jednoduchost a zároveň jeho moc, zvláště když se projeví "zpíváním v jazycích". (56)


Když Maria přijala poselství anděla Gabriela, řekla "ano" ve jménu celého lidstva. Jan Pavel 11. zdůraznil, že "nikdy v dějinách lidstva nezáleželo tolik na souhlasu lidského tvora, jako právě tehdy " (TMA 2). K čemu jsou vybízeni dnes, po dvou tisících letech, ti, kdo se dosud snaží splnit ve svém životě Boží vůli?

K slovům papeže můžeme dodat, že díky Bohu nikdy nebyla dána tak plná odpověď na Boží očekávání, jako když Maria řekla "ano" andělu Gabrielovi. V ní nalézáme - jak napsal jeden exegeta ve svém skvostném komentář k Lukášovu evangeliu - "dokonalou rovnováhu mezi pasivním přijetím a aktivní účastí tvora". V ní dosahuje vrcholu vyvážený zbožný postoj pozůstávající z učenlivosti Duchu a z pohotovosti svobodně jednat. Chceme-li být s Marii pneumatoforoi (nositeli Ducha), jak říkali Otcové, musíme i my říkat Bohu totální, hluboké "ano“. (139)
(…)
Ano se musí někomu říct: neřekne-li se Bohu, bude se muset říct chladnému osudu. (140)

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 139-140)


Čtení z dnešního dne: Pátek 23.2.

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26

Komentář k Mt 5,20-26: Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...