papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus B)
1. neděle postní - B / Angelus - papež František (V době postní vstupme do pouště)

Dnes, na první neděli postní, nám evangelium představuje Ježíše pokoušeného na poušti (srov. Mk 1,12-15). Text říká: "Na poušti zůstal čtyřicet dní, pokoušen od satana". V postní době jsme i my pozváni "vstoupit do pouště", to znamená do ticha, do vnitřního světa, naslouchat srdci, být v kontaktu s pravdou. Na poušti - dodává dnešní evangelium - Kristus "byl s divokými zvířaty a andělé mu sloužili" (v. 13). Divoká zvířata a andělé byli jeho společností. V symbolickém smyslu jsou však také naší společností: když vstoupíme do vnitřní pouště, můžeme se tam vlastně setkat s divokými zvířaty a anděly.

Divoká zvířata. V jakém smyslu? V duchovním životě si je můžeme představit jako neuspořádané vášně, které rozdělují srdce a snaží se ho ovládnout. Lákají nás, zdají se být svůdné, ale pokud si nedáme pozor, hrozí, že nás roztrhají. Těmto "šelmám" duše můžeme dát jména: různé neřesti, touha po bohatství, která nás vězní ve vypočítavosti a nespokojenosti, marnivost rozkoše, která nás odsuzuje k neklidu a osamělosti, a pak opět chtivost po slávě, která vytváří nejistotu a neustálou potřebu potvrzení a vyniknutí - nezapomínejme na tyto věci, s nimiž se můžeme setkat uvnitř: chtivost, marnivost a nenasytnost. Jsou jako "divoké" šelmy a jako takové je třeba je zkrotit a bojovat s nimi: jinak pohltí naši svobodu. A postní doba nám pomáhá vstoupit do vnitřní pouště, abychom tyto věci napravili. 

A pak, na poušti byli andělé. Jsou to Boží poslové, kteří nám pomáhají, konají dobro; jejich charakteristikou je podle evangelia služba (srov. v. 13): přesný opak vlastnictví, typického pro vášně. Služba versus vlastnictví. Andělští duchové vyvolávají dobré myšlenky a pocity, které jim vnuká Duch svatý. Zatímco pokušení nás rozdělují, dobrá božská vnuknutí nás sjednocují a uvádějí do harmonie: tiší srdce, vlévají chuť Krista, "chuť nebe". A aby člověk Boží vnuknutí pochopil, musí v modlitbě vstoupit do ticha. A postní doba je k tomu vhodná.

Můžeme se ptát sami sebe: Nejprve, jaké neuspořádané vášně, "divoká zvěř", se bouří v mém srdci? Zadruhé, abych nechal promlouvat Boží hlas k mému srdci a udržel ho v dobrotě, přemýšlím o tom, že se trochu stáhnu do "pouště", zkusím si na to vyhradit nějaký prostor v průběhu dne? 

Kéž nám na cestě postní dobou pomáhá svatá Panna, která uchovávala Slovo a nenechala se zasáhnout pokušeními Zlého.