Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
14. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež Lev XIV. (Bůh chce v našem životě učinit něco velikého, ale jen málokdo to postřehne)

Dnešní evangelium (Lk 10,1-12.17-20) nám připomíná význam poslání, ke kterému jsme všichni povoláni, každý podle svého povolání a v konkrétních situacích, do kterých nás Bůh postavil.

Ježíš vysílá dvaasedmdesát učedníků (v. 1). Toto symbolické číslo ukazuje, že naděje evangelia je určena všem národům: právě v tom spočívá šířka Božího srdce, jeho hojná úroda, tedy dílo, které koná ve světě, aby jeho láska dosáhla všech jeho dětí a aby byly spaseny.

Zároveň Ježíš říká: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ (v. 2).

Na jedné straně Bůh jako rozsévač velkoryse vyšel do světa, aby zasel a vložil do lidského srdce a do dějin touhu po nekonečnu, po plném životě, po spáse, která by ho osvobodila. Proto je žeň hojná, neboť Boží království jako semeno klíčí v zemi a dnešní ženy a muži, i když se zdají být pohlceni mnoha jinými věcmi, čekají na větší pravdu, hledají plnější smysl svého života, touží po spravedlnosti a nesou v sobě touhu po věčném životě.

Na druhé straně je však málo dělníků, kteří jdou pracovat na pole oseté Bohem a kteří jsou navíc schopni rozpoznat Ježíšovýma očima dobré zrno připravené ke sklizni (srov. Jan 4,35-38). Bůh chce v našem životě a v dějinách lidstva učinit něco velkého, ale jen málokdo si toho všimne, zastaví se, aby přijal tento dar, ohlašoval ho a přinášel ostatním.

Drazí bratři a sestry, církev a svět nepotřebují lidi, kteří plní náboženské povinnosti a dávají navenek najevo svou víru; potřebují naopak dělníky, kteří touží pracovat na misijním poli, zamilované učedníky, kteří svědčí o Božím království, kdekoli se nacházejí. Možná není nedostatek příležitostných křesťanů, kteří občas projeví nějaké pěkné zbožné city nebo se zúčastní nějaké akce, ale málokdo je připraven každý den pracovat na Božím poli, pěstovat ve svém srdci setbu evangelia a pak ji nést do každodenního života, do rodiny, na pracoviště a do školy, do různých společenských okruhů a k lidem v nouzi.

K tomu není zapotřebí přílišných teoretických představ o pastoračních konceptech; především je třeba prosit Pána žně. Na prvním místě je tedy vztah s Bohem, pěstování dialogu s Ním. Pak nás učiní svými dělníky a pošle nás na pole světa jako svědky svého království.

Prosme Pannu Marii, která velkoryse přitakala a účastnila se díla spásy, aby se za nás přimlouvala a provázela nás na cestě následování Pána, abychom i my se mohli stát radostnými dělníky Božího království.