"Slavnost Ježíše Krista Krále" je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděle v liturgickém mezidobí - poslední neděle před adventem). Svátek vyhlásil v roce 1925 papež Pius XI. Svátek připomíná Kristův královský titul, Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi „vládci“ v tomto světě. „Ježíš Kristus - Pán a Král - je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici...“ (GS 45)
***
Boží království, které hlásal Ježíš, není nějaké politické zřízení. Jde spíše o Boží přítomnost a Boží jednání v životě člověka.
Boží království je přítomností lásky, pravdy, svobody, odpuštění, spravedlnosti, naděje v životě lidí natolik, nakolik je do svého života vpustí a uskutečňují. Boží království je již částečně přítomno tady a teď v našich životech, nakolik jsme to dovolili. Zároveň toto vše očekáváme v plnosti, která tu ještě není. Boží království je prostředí nejskvělejší trvalé absolutně dobré existence, která je zatím našim očím skrytá, zčásti ji však již zahlížíme v dobru přítomném ve světě a v našich životech. (Michael Špilar)
