Nikdy nezahyne národ, dokud bratr bude bratru odpouštět... - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
19. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Našimi nepřáteli nejsou lidé, ale hřích, smrt a ďábel)

Dnešní evangelium vypráví o jednom výjimečném Ježíšově zázraku: Ježíš v noci kráčí po vodách Galilejského jezera vstříc učedníkům, kteří se vydávají na cestu lodí (srov. Mt 14,22-33). Nabízí se otázka: Proč to Ježíš udělal? Jako podívanou? Ne, ale proč tedy? Snad z naléhavé a nepředvídatelné nutnosti, aby přišel na pomoc učedníkům, které brzdil protivítr? Nikoli, protože sám všechno naplánoval, večer je vyzval k odjezdu, dokonce, jak říká text, „je k němu přiměl“ (srov. verš 22). Snad aby jim demonstroval svou velikost a moc? To se však neslučuje s jeho prostotou. Proč to tedy udělal? Proč chtěl chodit po vodě?

Za chůzí po vodě se skrývá poselství, které není bezprostřední, je to poselství, které máme pochopit. V té době byly totiž velké vodní plochy považovány za sídlo zlých, zhoubných sil, které člověk nemohl ovládnout; zvláště když se rozpoutala bouře, byly propastné hlubiny symbolem chaosu a připomínaly temnotu podsvětí. Učedníci se v tu chvíli nacházeli uprostřed jezera ve tmě a báli se, že se potopí, že je zlo vcucne. A tu přichází Ježíš, který kráčí po vodě, to znamená nad zlými silami, překračuje tyto síly zla a říká učedníkům: „Vzmužte se, to jsem já, nebojte se!“ (v. 27). To vše je poselstvím, které nám Ježíš dává. Zde je význam tohoto znamení: síly zla, které nás děsí a které nejsme schopni ovládnout, se s Ježíšem okamžitě umenšují. Když kráčí po vodě, chce nám říci: „Neboj se, kladu ti tvé nepřátele k nohám“. To je krásné poselství: Kladu ti tvé nepřátele k nohám. Tito nepřátelé ale nejsou lidé, nýbrž smrt, hřích, ďábel: to jsou nepřátelé lidí, naši nepřátelé. A Ježíš drtí tyto nepřátele za nás.

Kristus dnes každému z nás opakuje: „Vzmužte se, to jsem já, nebojte se!“. Vzmužte se, protože jsem tu já, už nejsi sám v rozbouřených vodách života. Co tedy dělat, když se ocitneme na širém moři a vydáni napospas protivětru? Co dělat ve strachu, na širém moři, když vidíme jen tmu a cítíme se ztraceni? Musíme udělat dvě věci, které nám v evangeliu ukazuje Ježíš a které dělají učedníci. Co učedníci dělají? Vzývají Ježíše a berou ho k sobě na loď. V nejhorších, nejtemnějších chvílích bouře vzývají Ježíše a přijímají ho.

Učedníci vzývají Ježíše: Petr jde kousek po vodě směrem k Ježíši, ale pak se lekne, klesá do vody, a proto zvolá: „Pane, zachraň mě!“ (v. 30). Vzývá Ježíše, volá na Ježíše. Tato modlitba je krásná, vyjadřuje jistotu, že Pán nás může zachránit, že přemáhá naše zlo a náš strach. Vyzývám vás, abychom si ji nyní všichni společně zopakovali: Pane, zachraň mě! Společně třikrát. Pane, zachraň mě, Pane, zachraň mě, Pane, zachraň mě!

A pak učedníci Ježíše přijímají na lodi, poté, co jej vzývali. Text (evangelia) říká, že jakmile vstoupil na palubu, „vítr přestal“ (v. 32). Pán ví, že loďka života i loďka církve je ohrožována protivětrem a že moře, po kterém plujeme, je často rozbouřené. Nezachraňuje nás před únavou z plavby, spíše, jak evangelium zdůrazňuje, vybízí své následovníky, aby se vydali na cestu: to znamená, že nás vyzývá, abychom čelili obtížím, aby se i ony staly místem spásy, neboť Ježíš nad nimi zvítězí, aby se (tyto těžkosti) staly příležitostí k setkání s ním. On nám totiž ve chvílích temnoty vychází vstříc a žádá, abychom ho přijali, jako té noci na jezeře.

Ptejme se tedy sami sebe: Jak se chovám ve svých obavách, ve svých těžkostech? Jdu vpřed sám, s vlastními silami, nebo s důvěrou vzývám Pána? A jaká je moje víra? Věřím, že Kristus je silnější než vlny a nepříznivý vítr? Ale především: pluji s Ním? Přijímám ho, dělám mu místo na loďce svého života – nepluji nikdy sám, ale vždy s Ježíšem – svěřuji mu kormidlo? Kéž nám Maria, Ježíšova matka, Stella maris, Hvězda mořská, pomáhá hledat Ježíšovo světlo při plavbách temnotou.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Sobota 30. 9.

1. čtení – Zach 2,5-9.14-15a; Evangelium – Lk 9,43b-45

Komentář k Zach 2,5-9.14-15a: Příslib velikosti Jeruzaléma jako města bez hradeb mohu vztahovat na církev, která nezná hranice. Nebudujeme však zbytečné „obranné příkopy“?

Zdroj: Nedělní liturgie

1. října - sv. Terezie od Dítěte Ježíše

(30. 9. 2023) Dívka z bohaté rodiny, která vstoupila do přísného kláštera. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2023) Kde není úcta vůči starým, není budoucnost pro mladé...

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody
(28. 9. 2023) Na Národní svatováclavské pouti 28. září 2013 ve Staré Boleslavi promluvil i mnichovský kardinál Reinhard Marx. Text…

Svátek tří archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela (29. září)

(28. 9. 2023) Svátek tří archandělů připomíná anděly jako prostředníky mezi vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami…

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)
(26. 9. 2023) Stal se knězem kvůli dobrému bydlu.

Nezapomeňme na tradici svatováclavskou...

(26. 9. 2023) Co napsal Karel Čapek o sv. Václavovi týden před svou smrtí...

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás
(24. 9. 2023) Jak následovat "dědice" české země? Asi ho nebudeme následovat zrovna v statečném hájení českého území. ...