Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
19. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež Lev XIV. (Nepromarněme žádnou příležitost k lásce)

Dnes nás Ježíš v evangeliu vybízí, abychom přemýšleli o tom, jak naložit s pokladem svého života (srov. Lk 12,32-48). Říká: „Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu“ (v. 33).

Vyzývá nás tedy, abychom si nenechávali pro sebe dary, které nám Bůh dal, ale abychom je velkoryse používali pro dobro druhých, zejména těch, kteří naši pomoc potřebují nejvíce. Nejde jen o to, abychom se dělili o hmotné věci, jimiž nakládáme, ale abychom do hry vložili své schopnosti, svůj čas, svou náklonnost, svou přítomnost, svou empatii. Zkrátka vše, co podle Božího plánu z každého z nás činí jedinečné, neocenitelné dobro, živý, pulzující kapitál, který však, aby mohl růst, má být pěstován a investován, jinak vyschne a znehodnotí se, nebo se ztratí a ocitne se v rukou těch, kteří se ho jako zloději zmocní, aby z něj udělali pouhý předmět spotřeby.

Boží dar, kterým jsme, není určen k tomu, aby se takto vyčerpal. Potřebuje prostor, svobodu, vztahy, aby se mohl realizovat a vyjádřit: potřebuje lásku, která jako jediná proměňuje a zušlechťuje každý aspekt našeho života a stále více nás připodobňuje Bohu. Není náhodou, že Ježíš pronáší tato slova na cestě do Jeruzaléma, kde se na kříži obětuje za naši spásu.

Skutky milosrdenství jsou nejbezpečnější a nejvýnosnější bankou, do které můžeme vložit poklad svého života, protože tam, jak nás učí evangelium, se i chudá vdova s „pár drobnými mincemi“ stává nejbohatším člověkem na světě (srov. Mk 12,41-44).

Svatý Augustin v této souvislosti říká: „Člověk by byl již spokojen, kdyby z libry bronzu získal libru stříbra, nebo ze stříbra libru zlata; ale z toho, co dáváme, dostáváme něco skutečně jiného, nikoli zlato nebo stříbro, ale věčný život“ (Kázání 390, 2). A vysvětluje proč: „To, co je dáno, se změní, protože se změní ten, kdo dává“ (tamtéž).

Pokud tomu chceme porozumět, můžeme si představit matku, která k sobě přivine své děti: není snad tím nejkrásnějším a nejbohatším člověkem na světě? Nebo dva snoubence, když jsou spolu: necítí se snad jako král a královna? A mohli bychom uvést mnoho dalších příkladů.

Snažme se proto v rodině, ve farnosti, ve škole a na pracovišti, kdekoli jsme, abychom nepromarnili žádnou příležitost k lásce. To je bdělost, kterou od nás Ježíš žádá: navyknout si na to, abychom byli pozorní, ochotní, citliví vůči druhým, tak jako je Bůh vůči nám v každém okamžiku.

Sestry a bratři, svěřme toto přání a tuto snahu Marii: Ať nám ona, hvězda jitřní, pomáhá být v tomto světě poznamenaném mnoha rozděleními „strážci“ milosrdenství a pokoje, jak nás učil svatý Jan Pavel II. (srov. Modlitba za XV. Světové dny mládeže, 19. srpna 2000) a jak nám to natolik krásně ukázali mladí lidé, kteří přijeli do Říma na Jubileum.