papež František | Sekce: Kázání

Advent (cyklus A)
2. neděle adventní - A / Angelus - papež František (Pokrytectví může zničit i to nejposvátnější)

Dnes, na druhou adventní neděli, nám evangelium v liturgii představuje postavu Jana Křtitele. Text říká, že "nosil oděv z velbloudí srsti", že jeho "pokrmem byly kobylky a  med divokých včel" (Mt 3,4) a že všechny vyzýval k obrácení a říkal: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království!" (v. 2) a kázal o blízkosti. Zkrátka přísný a radikální člověk, který se na první pohled může zdát trochu drsný a vzbuzovat strach. Pak se ale ptáme: proč ho církev každoročně navrhuje jako hlavního společníka v adventní době? Co se skrývá za jeho přísností, za jeho zdánlivou tvrdostí? Jaké je Janovo tajemství? Jaké je poselství, které nám dnes církev dává spolu s Janem?

Ve skutečnosti je Křtitel spíše než tvrdý člověk člověk alergický na přetvářku. Například když se k němu přiblíží farizeové a saduceové, známí svým pokrytectvím, jeho "alergická reakce" je velmi silná! Někteří z nich za ním přišli pravděpodobně ze zvědavosti nebo z oportunismu, protože se stal tak populárním. Farizeové a saduceové se cítili být v právu a tváří v tvář Křtitelově bičující výzvě se ospravedlňovali slovy: "Máme Abraháma za otce" (v. 9). Uprostřed pokrytectví a domýšlivosti tak nevyužili příležitosti milosti, příležitosti začít nový život: zůstali uvězněni v domněnce, že jsou spravedliví. Proto jim Jan říká: "Neste ovoce hodné obrácení!" (v. 8). Je to výkřik lásky jako výkřik otce, který vidí svého syna, jak se ničí, a říká mu: "Nezahazuj svůj život!". Pokrytectví je totiž největším nebezpečím, protože může zničit i ty nejposvátnější skutečnosti. Pokrytectví je vážným nebezpečím. Proto je Křtitel - stejně jako Ježíš - tvrdý k pokrytcům. Místo toho se k němu "hrnuli ti, kteří se cítili být hříšníky, a vyznávajíce své hříchy, nechali se pokřtít" (v. 5). Tak to je: pro přijetí Boha není důležitá dovednost, ale pokora, to je způsob, jak přijmout Boha, ne postoj typu: "jsme silní, jsme velký národ”. Ne, je třeba pokora: "jsem hříšník", ale ne abstraktně. Konkrétně: "Kvůli tomuhle, tomuhle a tomuhle.". Každý z nás musí vyznat sám za sebe nejprve své vlastní hříchy, nedostatky, pokrytectví, musí sestoupit z piedestalu a ponořit se do vody pokání.

Drazí bratři a sestry, Jan nás svými "alergickými reakcemi" nutí k zamyšlení. Nejsme i my někdy trochu jako ti farizeové? Možná se na druhé díváme svrchu, myslíme si, že jsme lepší než oni, že máme svůj život ve svých rukou, že nepotřebujeme Boha, církev, své bratry a sestry, a zapomínáme, že jen v jednom případě je dovoleno dívat se na druhého svrchu: když je třeba mu pomoci se zvednout - v ostatních případech se na druhé dívat svrchu nesmí. Možná si myslíme, že jsme lepší než ostatní, že nepotřebujeme církev každý den. Advent je časem milosti, abychom si sundali masky - každý z nás je má - a postavili se do řady s pokornými; abychom se zbavili domýšlivosti, že jsme soběstační, abychom šli a vyznali své hříchy, ty skryté, a přijali Boží odpuštění, abychom se omluvili těm, které jsme urazili. Tak začíná nový život. A cesta je jen jedna, cesta pokory: očistit se od pocitu nadřazenosti, formalismu a pokrytectví, vidět v druhých bratry a sestry, hříšníky jako my, a v Ježíši vidět Spasitele, který přichází pro nás, ne pro druhé, pro nás; takové, jací jsme, s naší chudobou, bídou a chybami, především s naší potřebou být pozvednuti, aby nám bylo odpuštěno a abychom byli spaseni.

A nezapomeňme ještě na jednu věc: s Ježíšem je vždy šance začít znovu. Nikdy není pozdě, vždy je šance začít znovu, mějte odvahu, on je nám nablízku a toto je čas obrácení. Každý si může myslet: "Mám v sobě takovou situaci, takový problém, za který se stydím." Ale Ježíš je vedle vás, začněte znovu, vždy je tu možnost udělat další krok. Čeká na nás a nikdy se neunaví. On se nikdy neunaví ! Naslouchejme výzvě Jana Křtitele, abychom se vrátili k Bohu a nenechali tento advent uplynout jen jako dny v kalendáři, protože je to čas milosti, milosti i pro nás, teď, tady! Kéž nám Maria, pokorná služebnice Páně, pomůže setkat se s ním, s Ježíšem a s našimi bratry a sestrami na cestě pokory, která jediná nás udržuje na správné cestě.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Středa 14. 1. 2026, Středa 1. týdne v mezidobí

1 Sam 3,1-10.19-20;

Komentář k 1 Sam 3,1-10.19-20: Citlivost a vnímavost k Hospodinovým slovům splývá často s hlasem blízkých. I mně někdy trvá, než rozliším, zda mě volá právě ON.

Zdroj: Nedělní liturgie

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2026) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum (*15. 1. 1914) Naděje, která obstojí i uprostřed temnoty

Etty Hillesum (*15. 1. 1914) Naděje, která obstojí i uprostřed temnoty
(13. 1. 2026) Etty Hillesum (1914–1943) byla mladá žena z Nizozemska, která studovala práva i psychologii a během druhé světové…

Filipov – poutní místo, kam se putuje v noci za tmy (13.1.)

Filipov – poutní místo, kam se putuje v noci za tmy (13.1.)
(11. 1. 2026) Na samém severu Čech, ve Šluknovském výběžku těsně na hranici s Německem, leží nenápadná osada Filipov, dnes…

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2026) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…

Přímluvy - Svátek Křtu Páně, cyklus A / 11. 1. 2026

(9. 1. 2026) Jan Křtitel svědčil o Kristu: „To je Syn Boží.“[1] S důvěrou svěřme Bohu starosti, které sužují nás i…

Svátek Křtu Páně

(7. 1. 2026) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Žehnání domů - i ve válečné zóně

(3. 1. 2026) Postřehy z mezní zkušenosti františkánského kněze z válečného Allepa v Sýrii před několika roky.