Prosme o milost nebýt křesťany jen podle slov, nýbrž podle skutků,  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
2. nvlm B / Angelus - papež František

Evangelium této druhé neděle liturgického mezidobí (srov. Jan 1,35-42) podává setkání Ježíše s prvními učedníky. Došlo k němu u řeky Jordán, den po Ježíšově křtu. Samotný Jan Křtitel dvěma z nich ukázal Mesiáše se slovy: »Hle, beránek Boží« (v.36). A oni se v důvěře ke Křtitelovu svědectví vydali za Ježíšem. On si jich všiml a zeptal se: »Co byste chtěli?«. Odvětili mu otázkou: »Mistře, kde bydlíš?« (v.38).

 

Ježíš neodpovídá: „Bydlím v Kafarnaum či Nazaretě“, nýbrž říká: »Pojďte a uvidíte« (v.39). Nikoli vizitka, nýbrž pozvánka na setkání. Oni tedy šli a zůstali to odpoledne s Ním. Není obtížné si představit, jak sedí, kladou Mu otázky a především Mu naslouchají. Cítili, jak jim zahořelo srdce, když k nim promluvil Mistr. Vnímají krásu slov, která odpovídají na  jejich největší naději. Znenadání zjišťují, že zatímco se venku stmívá, probleskává v nich, v jejich srdcích, světlo, které může být jedině od Boha. Přitahuje zde pozornost jeden fakt – zhruba o šedesát či možná více let později jeden z těchto učedníků napsal v evangeliu: „Bylo kolem čtyř hodin odpoledne“. Zaznamenal hodinu, což nás přivádí k myšlence, že každé skutečné setkání s Ježíšem se vrývá do paměti, neupadá v zapomnění. Mnohá setkání se z paměti vytratí, avšak pravé setkání s Ježíšem zůstává navždy. Tito učedníci si ještě po dlouhých letech dokonce pamatovali hodinu, protože nemohli zapomenout na ono štěstí a plnost, které jim změnily život. Když pak odcházejí a jdou zpět za svými bratry, vytryskne tato radost a toto světlo z jejich srdcí jako řeka v plném proudu. Jeden z nich, Ondřej, poví bratru Šimonovi, kterému dá Ježíš později jméno Petr: »Našli jsme Mesiáše« (v.41). Odešli v jistotě, že Ježíš byl Mesiáš.

Zastavme se chvíli u této zkušenosti ze setkání s Kristem, který povolává ke společnému přebývání. Každé Boží povolání je iniciativou Jeho lásky, protože On se pokaždé chopí iniciativy, volá tě. Bůh volá k životu, povolává k víře a povolává ke specifickému životnímu stavu. Nejprve Bůh povolává k životu, a tímto povoláním z nás činí osoby. Je to individuální povolání, protože Bůh nevytváří sériově. Potom nás Bůh povolává k víře a k tomu, abychom byli součástí Jeho rodiny jako Boží děti. Nakonec nás Bůh povolává k určitému životnímu stavu, abychom se darovali v manželství, kněžství či zasvěceném životě. To jsou různé způsoby uskutečňování Božího záměru, který má s každým z nás a kterým je láska. Bůh ustavičně povolává. Největší radost každého věřícího je odpovědět na toto povolání a cele se dát do služby Bohu a bratřím.

Bratři a sestry, na Pánovo povolání, přicházející tisícerými způsoby - také prostřednictvím lidí, radostných i smutných událostí – můžeme někdy reagovat odmítnutím, poněvadž se nám zdá, že odporuje našim očekáváním, anebo strachem, poněvadž se nám jeví jako příliš náročné a obtížné: „Nezvládnu to, lepší se do toho nedávat a žít v klidu“, říkáme si. Avšak Božím povoláním je láska, a odpovídá se na něj pouze láskou. Jedině láska je tímto jazykem – od odpovědi až k povolání pocházejímu z lásky, výlučně z lásky. Na počátku dochází k setkání s Ježíšem, který hovoří o Otci a dává nám poznat jeho lásku. Potom se bezděčně také v nás rodí touha sdílet ji s těmi, které máme rádi: „Potkal jsem lásku“; „Potkal jsem Mesiáše, Ježíše“; „Našel jsem smysl svého života“. Jedním slovem: „Nalezl jsem Boha.“

Panna Maria ať nám pomáhá zpívat svým životem chvály Bohu jako odpověď na Jeho povolání, pokorným a radostným plněním Jeho vůle. Pamatujme však, že v životě každého z nás nastala chvíle, kdy se Bůh silněji zpřítomnil a povolal nás. Vzpomínejme na toto povolání a vracejme se k oné chvíli, aby nás její paměť ustavičně obnovovala při setkávání s Ježíšem.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Úterý 20. 4.

Sk 7,51 – 8,1a; Jan 6,30-35

Komentář k Jan 6,30-35: Nasycení pro ty, kdo duchovně hladoví, a jistě i pro ty, kdo Pána hledají. Kéž jim dovedeme Pána přiblížit dobrým slovem, tím, že jim věnujeme čas!

Zdroj: Nedělní liturgie

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2021) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Sv. Damián de Veuster - největší Belgičan všech dob (svátek 15. 4.)

(14. 4. 2021) Diváci vlámské televize VRT nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob P. Damiána de Veuster

Händel: i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(13. 4. 2021) (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) Po prodělané mrtvici se dostal na pokraj zhroucení, a ochrnula i jeho…

Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery

Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery
(12. 4. 2021) 13. dubna 1950 přepadla komunistická Státní bezpečnosti v rámci "akce K" mužské kláštery na území celého…

Druhá neděle velikonoční - svátek Božího milosrdenství

(6. 4. 2021) Na první neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan…

Bílá sobota

(1. 4. 2021) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velikonoční triduum den po dni (papež František)

Velikonoční triduum den po dni (papež František)
(1. 4. 2021) I v současné pandemii je Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. (z webu velikonoce.vira.cz)

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.
(1. 4. 2021) V předvečer slavnosti Božího milosrdenství se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu

Velký pátek

(31. 3. 2021) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.