Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
29. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Dávat Bohu, co je Boží, znamená pravdivost a svobodu)

Evangelium, které zaznívá při dnešní liturgii, nás konfrontuje s jedním z nejslavnějších Ježíšových výroků: „Dejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.“ (srov. v. 21) Je tedy důležité, abychom jej zasadili do kontextu, v němž původně zazněl.

Evangelista Matouš popisuje situaci, která je vůči Ježíši nepřátelská: farizeové se shromáždili, aby se ho pokusili zaplést svými rozpravami do léčky (srov. v. 15). Rozhodují se, že pošlou několik lidí, aby mu položili kontroverzní otázku: „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ (v. 17) Mistrova odpověď je chytrá, jelikož ho ochrání před pádem do pasti a odhaluje pokrytectví těch, kdo ho chtěli k pádu přimět. Vyžádá si od nich peníz daně, tedy denár. Oni mu jej dají a Ježíš se ptá: „Čí je tento obraz a tento nápis?“ Oni odpovědí: „Císařův.“ Pročež Ježíš odvětí: „Vraťte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.“ (v. 17–21)

V Ježíši spatřujeme Boha, který se nebojí dějin, nýbrž přichází, aby v nich zaujal místo. Jeho království nezbavuje člověka jeho povinností ani odpovědnosti. Žádá však život bez kompromisů, ve svobodě od špatných ambicí a nespravedlivých zájmů, život, v němž má naprostou přednost Boží království a jeho spravedlnost (srov. Mt 6,33). V tomto smyslu je pravdivá ona chvalořeč, s níž se na Ježíše dotyční lidé obracejí, byť nejsou jejich pohnutky a motivy dobré: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je.“ (v. 16)

A právě to je, milí přátelé, charakteristika člověka, který „dává císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží“: pravdivost bez ostychu a bez pokrytectví, svoboda pro dobro. Prosme Pána, aby nám pomohl být takovými lidmi. A svěřme se přímluvě Panny Marie.