papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
3. neděle postní - C / Angelus - papež František (Bůh nám vždycky dává další šanci)

Jsme v srdci postní cesty a dnes nám evangelium představuje Ježíše, který komentuje některé události. Zatímco má ještě v živé paměti vzpomínku na osmnáct lidí, kteří zemřeli při zřícení věže, dozvídá se o několika Galilejcích, které Pilát nechal zabít (srov. Lk 13,1). A zdá se, že tyto tragické zprávy provází otázka, kdo za tyto hrozné události může. Možná se tito lidé provinili více než ostatní a Bůh je potrestal? To jsou otázky, které se vždy znovu vynořují. Když nás zahltí zprávy o zločinech a my se tváří v tvář zlu cítíme bezmocní, často si klademe otázku: Je to snad Boží trest? Posílá na nás válku nebo pandemii, aby nás potrestal za naše hříchy? A proč Bůh nezasáhne?

Musíme být pozorní: když nás trápí zlo, riskujeme, že ztratíme jasnost, a abychom našli snadnou odpověď na to, co nedokážeme vysvětlit, nakonec obviňujeme Boha. A mnohokrát odtud pochází ošklivý a špatný zvyk rouhání. Kolikrát přičítáme svá neštěstí Jemu, přičítáme neštěstí světa Tomu, který nám naopak vždy ponechává svobodu, a proto nikdy nezasahuje vnucováním, nýbrž jen navrhováním; Tomu, který nikdy nepoužívá násilí a skutečně trpí za nás a s námi! Ježíš ve skutečnosti odmítá a důrazně zpochybňuje myšlenku přičítat Bohu naše zlo: lidé, které zabil Pilát, a ti, kteří zemřeli pod věží, nebyli o nic víc vinni než ostatní a nejsou obětí nemilosrdného a mstivého Boha, který neexistuje! Zlo nikdy nemůže pocházet od Boha, který "s námi nezachází podle našich hříchů" (Ž 103,10), ale podle svého milosrdenství. To je Boží styl. Nemůže s námi jednat jinak. Vždy se k nám chová milosrdně.

Ježíš však říká, že místo abychom obviňovali Boha, musíme se podívat do svého nitra: je to hřích, který způsobuje smrt; je to naše sobectví, které rozbíjí vztahy; jsou to naše špatná a násilná rozhodnutí, která rozpoutávají zlo. Na tomto místě Hospodin nabízí skutečné řešení: co to je? Obrácení: "Jestliže se neobrátíte," říká Pán, "všichni stejně zahynete" (Lk 13,5). Je to naléhavá výzva, zvláště v této postní době. Přijměme ji s otevřeným srdcem. Obraťme se od zla, zřekněme se hříchu, který nás svádí, otevřme se logice evangelia, protože tam, kde vládne láska a bratrství, zlo už nemá moc!

Ježíš však ví, že není snadné se obrátit, a chce nám v tom pomoci; že mnohokrát upadáme do stejných chyb a hříchů; že jsme znechuceni a možná se nám zdá, že naše odhodlání k dobru je ve světě, kde vládne zlo, zbytečné. A tak nás po své výzvě povzbuzuje podobenstvím, které vypráví o Boží trpělivosti: musíme myslet na Boží trpělivost, na Boží trpělivost s námi. Nabízí nám útěšný obraz fíkovníku, který v určený čas nenese ovoce, ale není pokácen: je mu dán další čas, další šance. Líbí se mi, že dobré jméno pro Boha by bylo "Bůh další šance": vždycky nám dává další šanci, vždycky, vždycky. To je jeho milosrdenství. Tak to s námi Pán dělá: neodřízne nás od své lásky, neztrácí srdce, neunavuje se vracet nám důvěru s něhou. Bratři a sestry, Bůh v nás věří! Bůh nám důvěřuje a doprovází nás trpělivostí, Boží trpělivostí s námi. Není sklíčený, ale vždy v nás vkládá naději. Bůh je Otec a dívá se na vás jako otec: jako nejlepší otec nevidí výsledky, kterých jste ještě nedosáhli, ale plody, které ještě můžete přinést; nepočítá vaše chyby, ale povzbuzuje vaše možnosti; nezabývá se vaší minulostí, ale s důvěrou sází na vaši budoucnost. Protože Bůh je nám blízko, je nám nablízku. Boží styl – nezapomínejme: blízkost, je blízko, s milosrdenstvím a něhou. A právě tak nás Bůh doprovází: blízký, milosrdný a něžný.

Prosme tedy Pannu Marii, aby nám dala naději a odvahu a aby v nás zažehla touhu po obrácení.