papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
30. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Obraťte se k Ježíši s vírou a nadějí)
Dnešní liturgické evangelium (Mk 10,46-52) nám vypráví o Ježíšově uzdravení slepého člověka. Jmenuje se Bartimaios, ale dav na ulici si ho nevšímá: je to chudý žebrák. Ti lidé nemají pro tohoto slepce oči; nechávají ho být, nevšímají si ho. Žádný pohled zájmu, žádný projev soucitu. Bartimaios také nevidí, ale slyší a je slyšen. Volá, volá hlasitě: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (v. 48). Ježíš ho však slyší a vidí. Dává se mu k dispozici a ptá se: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (v. 51).
„Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (51, 51). Tato otázka před slepým člověkem vypadá jako provokace a místo toho je zkouškou. Ježíš se ptá Bartimaia, koho vlastně hledá a z jakého důvodu. Kdo je pro tebe „Syn Davidův“? A tak Pán začíná slepci otevírat oči. Zamysleme se nad třemi aspekty tohoto setkání, které se stává dialogem: volání, víra, cesta.
Především Bartimaiovo volání, které není jen prosbou o pomoc. Je to vyjádření sebe sama. Slepec říká: „Já existuji, podívejte se na mě. Nevidím, Ježíši. Ty mě vidíš?" Ano, Ježíš žebráka vidí a slyší ho, a to ušima těla i ušima srdce. Pomyslete na nás, když míjíme nějakého žebráka na ulici: jak často odvracíme zrak, jak často ho ignorujeme, jako by neexistoval. A slyšíme křik žebráků?
Druhý bod: víra. Co říká Ježíš? „Jdi, tvá víra tě zachránila“ (v. 52). Bartimaios vidí, protože věří; Kristus je světlem jeho očí. Kristus si všímá, jak se na něj Bartimaios dívá. Jak se dívám na žebráka já? Přehlížím ho? Dívám se na něj jako Ježíš? Jsem schopen porozumět jeho žádostem, jeho volání o pomoc? Když dáváte almužnu, díváte se žebrákovi do očí? Dotýkáš se jeho ruky, aby ses dotkl jeho těla?
A konečně cesta: uzdravený Bartimaios „šel za Ježíšem po cestě“ (v. 52). Ale každý z nás je Bartimaios, vnitřně slepý, který následuje Ježíše, jakmile se k němu přiblíží. Když se přiblížíte k chudému člověku a uděláte se mu blízkými, je to Ježíš, kdo se k vám přiblíží v osobě tohoto chudého člověka. Prosím, nenechte se mýlit: almužna není dobročinnost. Největší milost z almužny získává ten, kdo ji dává, protože se tím činí viditelným před očima Božíma.
Prosme společně Marii, jitřenku spásy, aby střežila naši cestu v Kristově světle.
Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Almužna, solidarita, sdílení
- Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými
- Drazí, využívejme majetku tak, jako by to byla půjčka
- Kdo dává, sám nakonec dostává víc... Co je lepší: být štědrým dárcem nebo úzkostlivým strážným?
- Na dávání almužny mohou podílet nejen bohatí, ale i chudí
- V čem se Bohu můžeme nejvíce podobat? Když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemůžou oplatit...
- Ty si nemůžeš dovolit NEdávat desátek Tvůrce a "majitel" vesmíru se na zeměkouli narodil chudý...
- Máme dostatek všeho, aby se pokryly potřeby všech lidí, ale ne, aby se nasytila chamtivost všech
- Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí
