papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
5. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Nebuďme křesťané ze sakristie nebo salonu, ale nositelé Božího uzdravení)

Evangelium liturgie nám dnes ukazuje Ježíše na cestách: právě skončil kázání a po odchodu ze synagogy jde do domu Šimona Petra, kde uzdravuje jeho tchyni; k večeru pak opět vychází k městské bráně, kde potkává mnoho nemocných a posedlých lidí a uzdravuje je; druhý den ráno vstává brzy a odchází do ústraní, aby se modlil; a nakonec se opět vydává na cestu Galileou (srov. Mk 1,29-39). Ježíš je v pohybu.

Zamysleme se nad tímto Ježíšovým neustálým pohybem, který nám říká něco důležitého o Bohu a zároveň nás staví před některé otázky týkající se naší víry.

Ježíš, který vychází vstříc zraněnému lidstvu, nám ukazuje Otcovu tvář. Je možné, že v nás stále přetrvává představa vzdáleného, chladného Boha, kterému je náš osud lhostejný. Na druhou stranu nám evangelium ukazuje, že Ježíš po vyučování v synagoze vychází ven, aby slovo, které hlásal, mohlo lidi oslovit, dotknout se jich a uzdravit je. Přitom nám zjevuje, že Bůh není odtažitý vládce, který k nám promlouvá z výšin; naopak, je to Otec plný lásky, který přichází blízko, navštěvuje naše domovy, chce zachraňovat a vysvobozovat, uzdravovat z každého zla na těle i na duchu. Bůh je nám vždy nablízku. Boží postoj lze vyjádřit třemi slovy: blízkost, soucit a něha. Bůh je nám blízko, aby nás něžně doprovázel a odpouštěl nám. Nezapomínejte na to: blízkost, soucit a něha. To je Boží postoj. 

Toto Ježíšovo neustálé putování je pro nás výzvou. Můžeme se ptát sami sebe: objevili jsme tvář Boha jako Otce milosrdenství, nebo věříme a hlásáme chladného, vzdáleného Boha? Dává nám víra neklid na cestě, nebo je pro nás intimistickou útěchou a nechává nás v klidu? Modlíme se jen proto, abychom se cítili klidní, nebo nás slovo, které slyšíme a kážeme, také nutí, abychom jako Ježíš vyšli k druhým a šířili Boží útěchu? Bude dobré, když si tyto otázky položíme.

Dívejme se tedy na Ježíšovu cestu a pamatujme, že naším prvním duchovním úkolem je toto: opustit Boha, o kterém si myslíme, že ho známe, a denně se obracet k Bohu, kterého nám Ježíš představuje v evangeliu a který je Otcem lásky a Otcem soucitu. Otcem, který je blízký, soucitný a něžný. A když objevíme pravou tvář Otce, naše víra dozrává: už nezůstáváme "křesťany ze sakristie" nebo "křesťany ze salonu", ale cítíme se povoláni stát se nositeli Boží naděje a uzdravení. 

Kéž nám Nejsvětější Marie, žena na cestě, pomáhá hlásat a svědčit o Hospodinu, který je nám blízký, soucitný a něžný.