Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Oz 6,3b-6; Žalm 50; Řím 4,18-25
Mt 9,9-13

Často v církvi mluvíme o povolání. Myslíme tím na nové kněze či řeholníky. Ale povolání v evangelijním smyslu se týká každého člověka. Označuje situaci, kdy nás Ježíš osloví (skrze události, jiné lidi, texty, prožitky, liturgii...). Ne každý zareaguje, ale pokud ano, vydává se následovat Krista. To znamená vzdát se praktik zla, někdy to život zpřehází, často zcela promění. Nejde ani tolik o to, co konkrétně bude pracovní náplní osloveného, ale nakolik svůj život Bohu dá. Z této otevřenosti Bohu se rodí velká „povolání“ ke službě třeba formou kněžské služby nebo služby v pomáhajících profesích, stejně tak dobře jako práce v továrně, výzkumu, byznysu. Jinakost je v tom, že do našeho pracovního a osobního života vstoupil Bůh a my jsme mu umožnili, aby k nám v našem srdci promlouval. Je s námi a my s ním.

Zdroj: Nedělní liturgie