Nesmíme se dívat na smrt jako na provozní nehodu.

I to je dar Boží, dozrát tak, abychom byli opravdu schopni se mu svěřit, umřít do jeho náručí.

Takže cílem našeho života je smrt, která je život věčný.

Se svolením převzato z knihy: Ludvík Armbruster, Aleš Palán,
Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Boží láska | nebe, posmrtný život, věčnost | Smrt, umírání | Vzkříšení, život věčný

1 Kor 9,16-19.22b-27;

Komentář k Lk 6,39-42: Přirovnání ke sportovní disciplíně mě může povzbudit. S tím rozdílem, že na „stupních vítězů“ bude víc místa.

(11. 9. 2026) Jan Zlatoústý (Chrysostomos) byl oblíbeným a neohroženým kazatelem, který čelil vlně intrik a byl opakovaně posílán do…

(9. 9. 2026) Příběh svaté Ludmily doplněný pracovními listy, omalovánkou, komiksem, kvízy a dalšími materiály

(9. 9. 2026) Antonín Dvořák napsal oratorium Svatá Ludmila na text Jaroslava Vrchlického.

(7. 9. 2026) Nejsme loutky v rukou Božích. On má s každým z nás plán, projekt, nabídku, šanci, záměr.

(6. 9. 2026) Chorvat, který byl podle někoho byl prorok, div ne světec. Podle jiných „dobrodruh a megaloman“,…

(4. 9. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa léty školní docházky

(4. 9. 2026) Jestliže se shodnou dva nebo tři na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od nebeského Otce. Spolehněme se na…