Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
12. neděle v mezidobí B / dětská

Apoštolové v evangeliu zažili něco hrozného. Byli uprostřed moře, byla tma a strhla se hrozná bouře. I my někdy zažijeme špatné chvíle – něco děsivého se nám v noci zdá, něco mě bolí, zradí mě kamarád. Co děláte v takové chvíli? Jdu za svýma rodiči, za tatínkem nebo maminkou. Ale co když se mi něco takového stane a nebudou blízko? Budu třeba na prázdninách na táboře? Mám svého nebeského tatínka Boha, na kterého se jako učedníci mám obrátit, stejně jako to udělali učedníci.

Obětní průvod
Rekvizity: baterka, léky, míč.
Budu pouštět děti postupně, podle toho, jak se bude číst od ambonu.
„Neseme ti, Pane Ježíši, baterku jako symbol světla ve tmě. Všude tam, kde se bojím, ty jsi se mnou a svítíš mi na cestu.“
„Neseme ti, Pane Ježíši, léky, jako symbol uzdravení v bolesti. Vždycky, když budu nešťastný, že mě něco bolí, jsi se mnou, abys mě utěšil.“
„Neseme ti, Pane Ježíši, míč jako symbol kamarádství. S míčem se těžko hraje, když jsem sám. Ty jsi stále se mnou, abych nebyl nikdy smutný a osamělý.“

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!