Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
12. neděle v mezidobí B / dětská

Apoštolové v evangeliu zažili něco hrozného. Byli uprostřed moře, byla tma a strhla se hrozná bouře. I my někdy zažijeme špatné chvíle – něco děsivého se nám v noci zdá, něco mě bolí, zradí mě kamarád. Co děláte v takové chvíli? Jdu za svýma rodiči, za tatínkem nebo maminkou. Ale co když se mi něco takového stane a nebudou blízko? Budu třeba na prázdninách na táboře? Mám svého nebeského tatínka Boha, na kterého se jako učedníci mám obrátit, stejně jako to udělali učedníci.

Obětní průvod
Rekvizity: baterka, léky, míč.
Budu pouštět děti postupně, podle toho, jak se bude číst od ambonu.
„Neseme ti, Pane Ježíši, baterku jako symbol světla ve tmě. Všude tam, kde se bojím, ty jsi se mnou a svítíš mi na cestu.“
„Neseme ti, Pane Ježíši, léky, jako symbol uzdravení v bolesti. Vždycky, když budu nešťastný, že mě něco bolí, jsi se mnou, abys mě utěšil.“
„Neseme ti, Pane Ježíši, míč jako symbol kamarádství. S míčem se těžko hraje, když jsem sám. Ty jsi stále se mnou, abych nebyl nikdy smutný a osamělý.“

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.