Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
13. neděle v liturgickém mezidobí /Lk 9,51-62/

Když se radujeme nebo hrajeme nějakou pěknou hru a tatínek nebo maminka nás volají, abychom už šli domů, většinou se nám nechce. Nechceme opustit kamarády, zvláště, když jsme něco pěkného i napínavého mohli společně prožívat.

V evangeliu - radostné zvěsti, slyšíme také volání. Kristus volá, ale každý má nějakou výmluvu, že ještě ne. On nikoho nenutí, ale každému bez rozdílu nabízí tu nejlepší cestu, kterou má pro nás připravenou od stvoření světa. Již tak dlouho o nás ví a tak dlouho nás má rád. Záleží tedy na nás, zda uslyšíme Jeho volání a půjdeme za ním. A kam nás volá? K tomu, abychom nebyli jenom ministranty - "přisluhujícími - služebníky" ne jen v kostele u oltáře, ale všude tam, kde jsme, protože On je s námi stále a počítá s naší spoluprací. Nebojme tedy odpovědět - "Ano, já půjdu."

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 2. 2026, 15. 2. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).