Období během roku (cyklus A)
18. nvlm - Proměnění Páně

Proměnění Páně nám připomíná, že i my máme sklon hledat více Ježíšovu slávu, než jeho ponížení.

Postavit do středu života Boha, znamená vnímat ho, ať již stoupáme nahoru, nebo sestupujeme dolů. Čím více se do středu kultury dostává pouze člověk, tím více se vše komplikuje. Toho si všiml kdysi i filozof Martin Heidegger, když na sklonku života napsal: „Jen Bůh nás může zachránit.“ Zkusme na to nezapomínat (v duchu staré znělky).

Autor: Pavel Konzbul

Témata: kázání, homilie Proměnění Páně na hoře Tábor sláva Utrpení

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.