Nikdy nezahyne národ, dokud bratr bude bratru odpouštět... - archív citátů

Grün Anselm | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
19. neděle v mezidobí / Pozvěme Ježíše, aby vstoupil do naší noci a při­stoupil do naší loďky

Jak to právě teď vypadá na naší palubě? Plavíme se vlnobitím? Jaké bouře námi zmítají? Představme si situaci učedníků na palubě a snažme se vcítit se do ní, na kolik odpovídá naší současné situaci. Potom pozvěme Ježíše, aby vstoupil do naší noci a při­stoupil do naší loďky.
 Mt 14,22-33
 
22Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. 23Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. 24Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. 25K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. 26Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. 27Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" 28Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." 29A on řekl: „Pojď!" Petr vystoupil z lidi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. 30Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!" 31Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?" 32Pak vstoupili na loď a vítr přestal. 33Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn.“ (Mt 14,22-33)
 
 
Co přesně se této noci odehrálo, to už dnes ne­dokážeme říci. Jistě to však znamenalo pro učedníky hlubokou zkušenost s Ježíšem – přízrakem. Chraňme se pokusu vykládat si tu událost pouze obrazně, vždyť učedníci se plavili dost často v noci po jezerní hladině a prošli nejrozličnějším nebez­pečím. Této noci však se podle všeho setkali s Je­žíšem podivuhodným způsobem, a ten jim nahnal strach.
 
To, co tenkrát skutečně prožili, vnímáme i pro sebe jako obraz naděje. Nejde jen o to, abychom v Ježíšovi viděli zázračného divotvůrce, kterému se daří vítězit nad přírodními zákony – to bychom si ho totiž začali držet od těla jako nerealistickou a nadpřirozenou bytost. Avšak ten, který v noční temnotě kráčí po jezerní hladině, vstupuje i do mé noci, vychází mi vstříc, když jsem ohrožován život­ními bouřemi.
 
Temná hladina čeřená bouří je obrazem noční­ho hromobití v našem nevědomí, bouře, v níž se ocitáme, když zmizí všechny vnější pojistky, když přijdeme o práci, když se nám rozpadne manželství nebo když nás hodí přes palubu nemoc.
 
Čtvrtá noční hlídka poukazuje ke krizi samého středu života, při níž dochází často k rozbouřeni ne­vědomí, protože se nám začne otřásat půda pod no­hama. Začíná se v nás probouzet neznámé a ohro­žovat nás. Jsme-li totiž zajatci vlastního strachu, nemůžeme Ježíše rozpoznat. Učedníci se přece do­mnívali, že vidí přízrak, který jim naháněl strach, takže hlasitě křičeli. Ježíš nám v noci nepřipadá vždycky milující a něžný – právě v noci můžeme spat­řit jeho noční podobu, kdy nám připadá jako duch a děsí nás. Tehdy mu nerozumíme a nedokážeme si ho nijak zařadit.
 
Přímo do ohniska našeho strachu a zmatku však pronáší Pán své slovo: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" (Mt 14,27). Toto slovo důvěry dovolí snad i nám tak jako Petrovi opustit jistotu lodi a odvážit se vstoupit na vodu. Jakmile však nás upoutají bouře v našem nitru, půjdeme ke dnu. I dnes se Ježíš zjevuje v nocích našeho strachu, v našich snech, ale velice často ho nepoznáváme, protože se neobjevuje v důvěrně známé podobě, ný­brž jako přízrak, jako zjevení, jako výplod fantazie. Někdy nám ve snu připadá jako pronásledovatel, který nám nahání strach. Jakmile se však k němu přikloníme a začneme s ním hovořit, zjeví se nám jako ochránce a průvodce našich cest, jako dárce důvěry a síly.
 
Nejsme sami, protože Ježíš putuje s námi i přes vody a přes všechno, co je pro nás nepřekročitelné. Provází nás nocí našeho života. Tato zkušenost s ním mi dodává odvahy. Ježíš tu vystupuje jako neznámý a neuchopitelný, a přesto je to tentýž, který se legitimuje slovy: „Já jsem to.“ V tomto pro­hlášení zaznívá naplno Boží sebezjevení dané Moj­žíšovi u hořícího keře: „Jsem, který jsem.“ V Ježí­šovi je osobně přítomen Bůh a já věřím, že mě osvobodí z každé tísně.
 
Jak to právě teď vypadá na naší palubě? Plavíme se vlnobitím? Jaké bouře námi zmítají? Představme si situaci učedníků na pa­lubě a snažme se vcítit se do ní, na kolik odpovídá naší současné situaci. Potom pozvěme Ježíše, aby vstoupil do naší noci a při­stoupil do naší loďky. Možná však bude nejprve třeba opustit lodičku vlastního ega, protože je nám už příliš těsná a protože Jsme se doposud ze všech sil snažili hnát proti vlnám. Možná se v nás objevil neklid, protože jsme z paluby vykázali Boha a začali až příliš spoléhat na vlastní síly. Jakmile se Ježíš znovu nalodí, zavládne pokoj a my se můžeme s důvěrou vydat na další plavbu životem.
 
A. Grün – 50x Ježíš
kna.cz
 

Čtení z dnešního dne: Sobota 22.9.

1 Kor 15,35-37.42-49; Lk 8,4-15

Komentář k 1 Kor 15,35-37.42-49: Úžasné svědectví o našem budoucím životě! A zároveň návod k životu v plnosti. Kéž dokážu tuto naději předat těm, kdo ji potřebují!

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý Václav - pracovní listy pro děti

(22. 9. 2018) Svatý Václav - omalovánka, komiks, pracovní listy a další na deti.vira.cz

Organizátoři festivalu UNITED zvou křesťanské umělce na první ročník konference ARTKO

Organizátoři festivalu UNITED zvou křesťanské umělce na první ročník konference ARTKO
(21. 9. 2018) „...a než ses tu vzal ty, tma. Prázdnota. Temno. Ale byl tu On a řekl: Budiž světlo. A to světlo jsi ty. Vyjdi z...

21.9. sv. Matouš

(20. 9. 2018) Dynamika Božího povolání a lidské odpovědi

20. září - památka korejských mučedníků

(19. 9. 2018) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam, kde se...

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16. 9. 2018) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do...

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16. 9. 2018) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)