Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Maminka na nákupu

Vzpomínáte si, o čem jsme si povídali minulou neděli? O tom, že maminka odešla na nákup. Co budu dělat, až budu doma bez ní? Budu dělat nepořádek, něco rozbiji, aby byla smutná, až se vrátí? Nebo budu sedět jak pecka a zlobit se, proč jí to tak trvá? Nebo si na ni vzpomenu a udělám něco, co ji potěší, až se vrátí? Třeba zametu v předsíni? Co když při tom zametání něco shodím a rozbiji? Budu se bát maminčina návratu? Maminka přece pozná, že jsem věc nerozbil schválně a zlobit se nebude, bude mít radost, že jsem ji chtěl potěšit. Má raději mě než hrnek nebo vázu.

Podobně mohu čekat na Ježíše. Taky mám víc možností: Můžu na něj zapomenout, můžu se zlobit, že když se stále ještě nevrátil, nebudu už na něj čekat. Asi nejlepší možnost bude na něj nezapomínat a udělat mu něčím radost. (V adventní cestě na tuto neděli bude nabídnuta možnost, co konkrétně dělat.)

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.