Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Advent (cyklus B)
2. neděle adventní / Petr Šabaka

TEĎ

Promluva na 2. neděli adventní B

„Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil“ (Iz 40,2). Mohli bychom si představit pohár, do kterého po kapkách padá voda. Pohár se naplnil a na hladinu dopadá ona poslední. Pohár přetéká. Nebo okamžik zkoušky. Stojíme před zavřenými dveřmi a čekáme. Zevnitř se slyšíme tlumené zvuky: Už? Ještě ne… Ozvou se kroky, které jdou ke dveřím a pak dveře letí a před námi stojí první krok.

Vždy mne fascinovaly okamžiky, které uvádějí do něčeho nového, do doby, která v sobě nese nějakou novou kvalitu. Co pociťuji, nedovedu přesně vyjádřit, ale bude to mít mnoho společného se závratí nebo úžasem.

V Bibli nacházíme mnoho takových momentů, kdy se něco láme. Tak zní první věta Bible: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gn 1,1). Této větě nic nepředchází. Z ničeho je najednou vše! Je to nepředstavitelné tajemství Boha - Tvůrce všehomíra.

Další místo je podobné: „I řekl Hospodin Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ (Gn 12,1). Bůh vstupuje do vztahu s člověkem. Od té chvíle je přítomen v dějinách.

Když Izraelský národ zažije zázrak východu z egyptského otroctví, když dělá zkušenost, že jej vede sám Bůh, a když s tímto Bohem uzavírá smlouvu, odehrává se také něco důležitého: „Tu oblak zahalil stan setkávání a příbytek naplnila Hospodinova sláva. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu setkávání, neboť nad ním přebýval oblak a příbytek naplňovala Hospodinova sláva“ (Ex 40,34-35). Člověk se nemusí drápat na strmé hory. Bůh je přítomen uprostřed svého lidu. Přesto je Boží tvář zahalena. Ještě něco se musí změnit.

Izraelský národ mezi tím porušil uzavřenou smlouvu, ztratil dar Hospodinovy přítomnosti, ztratil dokonce svobodu i přislíbenou zem.

Na tomto místě se dostáváme k úvodní větě. Ta je proroctvím. Izraelský národ sice dostal svobodu, obnovil znovu své království, ale musel ještě několik staletí čekat, než se proroctví naplnilo.

Starý zákon zlomíme v Nový. Poslechněme si slova znovu vzbuzující závrať: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“ (Mk 1,1). Nebo: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. (…) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (Jan 1,1.14). A do třetice: „Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,20-21).

Okamžik naplnění příslibů je zde. Bude dokonán, až jednou přijde Kristu ve slávě. Žijeme v okamžiku plnosti. Ježíš Kristus je Bohem s námi. Nikdy nebyl Bůh tak blízko člověku. Jsme lidmi, o kterých by se dalo říci „Lid s Ním“?