Postní doba (cyklus B)
2. neděle postní B / Petr Šabaka

Mlčí živý Bůh?

Promluva 2. neděle postní B

„Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet“ (Gn 22,1). Jedná se o desátou zkoušku Hospodinovu a my už dopředu víme, že po této zkoušce následuje poslední sedmé požehnání, které je zároveň rozevřením Abrahámova poslání: „Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu“ (Gn 22,18). Ale není možné předbíhat a přeskočit drama zkoušky.

„Obětuj svého jediného syna!“ Bůh promluvil a zmlkl. Bůh mlčí. Abrahám mlčí. Izák mlčí. Celé stvoření je ponořeno do hlubokého mlčení.

Jak může člověk žít bez Božího slova? Jak může v klidu zakoušet Boží mlčení? Pro věřícího, který učinil zkušenost s Božím oslovením, povoláním, slovem požehnání, slovem útěchy, uzdravení, naděje, nebo dokonce vzkříšení „k novému životu“ (Řím 6, 4), je Boží mlčení utrpením.

Je Bůh živý, když mlčí? Vždyť přeci o modlách čteme na stránkách Písma: „Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí“ (Žl 115,5; 135,16). Nebo: „Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého“ (Jer 10,5). Mlčení Boží je „synonymem pro absenci života, činnosti, zájmu, a dokonce samotné existence. Jedná se tedy o psychologický, teologický i apologetický motiv“ (RAVASI, Gianfranco. Il libro dei salmi, volume II°. 9. vyd. Bologna: Dehoniane 2002. ISBN 88-10-20536-7. s. 731).

Nedávno jsem shodou okolností probíral s dětmi na náboženství téma modlitby. Co je to modlitba? Začal jsem jednou z nejobecnějších definic, z Kancionálu: „Modlitba je setkání, rozhovor člověka s Bohem.“ Zkoušeli jsme vést krátké rozhovory a z nich vytáhnout základní prvky rozhovoru: pozdrav, oslovení, vyřčení nějaké prosby, díku, chvály. A pak následuje to, na co mnozí z nás křesťanů zapomínáme: naslouchání. Jestliže Boha oslovím a něco mu říkám, Bůh naslouchá. Často pak rychle řekneme „Amen“ a běžíme za svými všedními starostmi. A přitom by nám Bůh chtěl třeba odpovědět. On není mlčícím Bohem.

Je potřeba doplnit, že Bůh dokáže mlčet. To však není trest, ale záměr, aby člověk o to víc na něho spolehnul, mnohem pozorněji naslouchal, nebo aby se rozhodl sám, neboť Bůh respektuje jeho svobodu. A to není často a člověk Boží mlčení pozná, protože zná jeho slovo.

Přál bych si, abychom se trochu zajímali, jestli k nám Bůh mluví, jestli jsme „oslovitelní“, jestli dokážeme jeho hlas rozlišit mezi tolika jinými, které se často mnohem zřetelněji bijí do našich ušních bubínků.

Učedníci doprovázející Ježíše do Jeruzaléma, místa utrpení a smrti na hoře Proměnění slyší hlas Boha Otce: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte“ (Mk 9,7). Toto Boží přikázání někteří církevní spisovatelé označují za „závěť Boha Otce“. Můžeme si být jisti, že Ježíš k nám hovoří, povzbuzuje nás, učí nás, napravuje nás, varuje. A jsem přesvědčen, že čím víc budeme ochotni naslouchat, abychom uslyšeli jeho hlas, natolik bude naše víra živá, svěží a účinná.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Abraham kázání, homilie