Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
24. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Stále vpřed

Promluva 24. Neděle mezidobí B

„Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích“ (Jak 2,18).

Již několikrát mi byla položena námitka: „Jak to, že si věřící zahřeší, pak jde ke zpovědi, dostane odpuštění, ale hřeší si dál.“ Nutno přiznat, že i věřících se týkají i velice vážné hříchy jako je nenávist, závist, zloba, proklínání, nebetyčné sobectví a pýcha. Na položenou otázku ne proto neodpovídá snadno. Tenkrát jsem však řekl něco, nad čím od té chvíle občas přemýšlím: „Je dobře, že chodí do kostela a ke zpovědi, protože by jinak byli ještě horší.“

My, kteří následujeme Krista, nejsme často lepší, než ti, kteří jej nepoznali. Přesto máme velice mocný a přitažlivý důvod, proč zkoumat, zpytovat, pěstovat, rozvíjet, činit citlivějším své svědomí.

„Tvůj manžel je mým nepřítelem,“ vyjádřila se jedna tchýně. „Kde se v tobě bere ta nenávist,“ odpověděla ji s bolestí její dcera, „mám vás ráda oba.“ Vyznává tuto nenávist ona žena ve svátosti smíření? Modlí se za pokoj ve svém srdci a smír se zetěm? Nevím, odpověď jsem nedostal.

Jak může žít věřící v klidu, jak může každou neděli poslouchat evangelium a aktivně se účastnit liturgie, když je mimo kostel bezostyšný hajzl, udavač, prospěchář, nenávistník? To si sedí v kostelní lavici na uších?

Nikdo z nás není svatý (leda svatoušek – ale to je maškara). Skutek víry je právě naše touha a otevřenost po nápravě. To je skutečnost oslovující ty, kteří s námi víru nesdílejí.

Když jsem se účastnil národního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou, nebyl jsem spokojen se svědectvími. Ne že bych těm, kdo svědčili o Božím díle v jejich životě, nevěřil, ale v koutku svého srdce jsem si přál, aby na pódium vystoupil někdo velice odvážný a řekl: „Víte, mně se život z víry nedaří. Bojuji, prohrávám, padám, ale znovu vstávám. Nic necítím, připadám si od Boha opuštěn. Ale nevzdávám se, snažím se, bojuji, usiluji, prahnu…“ Bylo by to velice povzbudivé svědectví, protože by korespondovalo se zkušeností tolika lidí, kteří stále čekají na happy end svého příběhu.

Na dnešním evangeliu mne stále dokola oslovuje Ježíšova rozhodnost, vize, cíl, úběžník. V okamžiku, kdy se mu do cesty někdo nebo něco postaví, rázně takovou bariéru překročí. Ježíše nezastaví ani Petr; Petra později nezastaví ani on sám, jeho „bratr osel“ (sv. František z Asissi).