Pavel Konzbul | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
26. nvlm / mikrokázání

Apoštol Pavel píše do Filip, aby tamní křesťané byli tzv. vyladění jeden pro druhého a nikdo z nich, ať nehledí jenom na vlastní prospěch.

Srdce vedené láskou k druhému dokáže najít překvapivě jednoduché řešení, tak jako v úloze, kterou dostali u personální agentury uchazeči, u nichž se zkoumala psychologická a charakterová schopnost. „Jedete v autě. Je bouřlivá noc. Jedete kolem autobusové zastávky, na které stojí tři lidé a čekají na autobus. Stará dáma, která nevypadá dobře, jakoby snad měla každou chvilku umřít. Starý přítel, který vám jednou zachránil život a perfektní žena, nebo muž, o kterém jste snili celý život. Můžete s sebou vzít jenom jednoho a nemůžete se na zastávku vrátit. Které z těchto osob byste nabídli svezení? Jenom jediný kandidát odpověděl dobře, když napsal: Já bych dal klíče od auta svému starému příteli, aby odvezl tu starou dámu do nemocnice a zůstal bych na zastávce a čekal na autobus se ženou svých snů.

Autor: Pavel Konzbul

Témata: charita - činná láska, skutky lásky, milosrdenství, slitování, pomoc, almužna kázání, homilie Pokora Služba

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.