Období během roku (cyklus B)
27. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Pravé evangelium

Promluva v pondělí 27. týdne mezidobí II. cyklus

„Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak“ (Gal 1,7). Nejprve výrok apoštola Pavla otočím: jaké je to pravé evangelium? Můžeme odpovědět, že evangeliem je Ježíš sám. Jak ho můžeme pozorovat, naučit se mu? Jeho osobnost se například zrcadlí v blahoslavenstvích: on je chudý v duchu, pláče pro člověka, je tichý a pokorného srdce, je chudý, hladový, žíznivý po spravedlnosti, milosrdný, čistého srdce, nositel pokoje, míru a usmíření, nakonec je pronásledován pro nepravosti nás všech, aby mezi nás vnesl spravedlnost Boží. Takový je ideál křesťana, který má se stát Kristovým napodobitelem, učedníkem, ale zároveň i hlasatelem.

Evangelium dnešního dne můžeme rozdělit na dvě na sebe navazující témata: co dělat, abychom měli život věčný, a odpověď na otázku kdo je náš bližní.

Milovat Boha a bližní máme konkrétními skutky, jednáním. Láska k Bohu se proměňuje ve skutky zbožnosti. Láska k člověku, pak je vždy ke skutečnému člověku a je projevem milosrdenství. Připomíná nám to list Jakubův: „Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?“ (Jak 2,14) Jestliže to chápeme, pak „i my jděme a jednejme tak“ (srov. Lk 10,37).

Autor: Šabaka Petr

Témata: evangelium Ježíš kázání, homilie Následování Krista, učednictví, život z víry

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

20. 9. 2026, 13. 9. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 27,33-28,9 (řec. 27,30-28,7); Žalm Žl 103,1-2.3-4.9-10.11-12; Řím 14,7-9
Mt 18,21-35

Odpustit, ale nezapomenout? Palčivý problém usnadní vědomí, že i my sami děláme chyby a jiní odpouští nám. Na křivdu možná nezapomeneme, ale můžeme opustit sebelítost, touhu po pomstě i tvrdý odsudek. Když druhým přejeme dobro, zlo nad námi ztrácí moc a Bůh vítězí v našem nitru. Takové kroky se těžko realizují a je třeba si je vyprosit v modlitbě. Pokud nelze cestu k odpuštění ujít naráz, stačí se na ni vydat a být vděčný za každý malý krok vpřed. Vytrvalost nás dovede daleko.