Tichý Radek | Sekce: Kázání

body kázání po parlamentních volbách

Dát císaři, co je císařovo znamená žít jako občané země, kde se nacházíme, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem za tuto zem, která může znamenat jak placení daní a uznávání autority, tak protesty a bojkot rezistenci – jestliže to spravedlnost vyžaduje. I toto může být to, co je třeba dát císaři...

Mt 22,15-21 / Dávejte, co je císařovo, císaři, co je Boží, Bohu.

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

***

Je to zřejmě Boží prozřetelnost, která nám o tomto víkendu dala evangelium, které jsme právě slyšeli (22.10.2017 byl den po parlamentních volbách – pozn. redakce webu).

Také úlisnost, lichotky a pokrytectví tazatelů s cílem uškodit nevinnému – nám mohou evokovat jednání některých, kteří se ucházeli o naši přízeň ve volbách.

Spor o to, zda platit daň císaři, je samozřejmě léčkou na Ježíše,

ale je také sporem, který byl zřejmě živý i v každodenním životě tehdejší židovské společnosti:

zda je mravné podřídit se moci okupantů, nebo zda je mravné proti nim vést odboj
zda se mohou používat mince, na kterých
- je nejen proti zákazu Božího zákona vyobrazen člověk,
- ale je tam také nápis, že císař je synem Božského Augusta, že je velekněz, a že císařovna Livie je bohyně míru – a které jsou tedy rouháním.

Připomeňme,

že Židé byli povinni odvádět daně Římu,
- totiž daně z majetku, zejména vlastnictví pozemků
- a daně z hlavy – tato daň se platila ve výši denní mzdy, proto také v dnešním evangeliu vystupuje denár – mince v hodně denní práce.
Odváděli dále poplatky z obchodu a prodeje
A také chrámovou daň, neboli daň místním židovským náboženským autoritám.
- Na jiném místě v Matoušově evangeliu máme zachyceno, že Ježíš posílá Petra, aby ulovil rybu, která bude mít v ústech peníz právě na zaplacení chrámové daně.

Připomeňme také,

že peníze nesoucí obraz císaře bylo nemožné použít pro chrámový kult
proto na chrámovém nádvoří měli svoje stoly směnárníci, kteří prodávali chrámové mince, kulticky nezávadné.
Zatímco tyto směnárníky Ježíš důtkami vyhnal, protože z Boho-služby udělali svůj kšeft.
V dnešním příběhu vystupuje ještě jinak.

Ježíšova odpověď je především vysmeknutím se z nastražené léčky, je odražením útoku těch, kdo se proti němu umluvili:

Když říká, ať mu ti, kdo se ptají, podají denár,
Ukazuje, že on žádnou rouhačskou minci s podobiznou císaře nemá
A že jestliže ji mají učedníci farizeů a herodiáni ve své kapse denár s podobiznou císaře mají, kompromitují sami sebe.

Nicméně na tu hlavní otázku, Ježíš neodpověděl.

A jak jsme řekli, byla to zřejmě nejen léčka, ale také otázka, na kterou by mnoho upřímných a spravedlnost hledajících židů rádo znalo odpověď.

Dát císaři, co je císařovo

znamená žít jako občané země, kde se nacházíme, se všemi důsledky, které to má:
se zodpovědností a spolupodílem za tuto zem,
která může znamenat jak placení daní a uznávání autority,
tak protesty a bojkot rezistenci – jestliže to spravedlnost vyžaduje. I toto může být to, co je třeba dát císaři.

Když církev ve své nauce (GS) říká,

že se neváže na žádný politický systém a že je nutné rozlišovat, co dělají v politice jednotlivé křesťané svým jménem jako občané vedení křesťanským smýšlením, a co dělají jménem církve
tak to není alibismus, ale právě vyjádření toho, že dávat politické rady na všeobecné úrovni je nemožné.

Dát císaři, co je císařovo znamená nezavírat oči před tím, že ještě nejsme v nebi, že žijeme ve světě a v lépe či hůře uspořádané společnosti.

Ale bohužel to ale není návod na to, jak jednat v konkrétním politickém uspořádání,
kterou stranu volit
a už vůbec to není návod pohrdat nebo ponižovat ty, kdo o těchto věcech smýšlí jinak, než my.

Dát Bohu, co je Boží – to je skutečnou pointou dnešního setkání Ježíše a jeho tazatelů.

Jako je na minci vyražen obraz císaře
Tak je také na lidské tváři vyražen obraz Boží.
To člověk, život každého z nás je to, co je Boží a co má být dáno Bohu.

Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno, říká Pán Ježíš o pár kapitola evangelia dříve.

Bude vám všechno ostatní – také poznání toho, co je spravedlnost, co je třeba dělat a také odvaha správně jednat vůči autoritě dobré či zlé.

Jestliže o toto budeme usilovat na prvním místě, o hledání Božího království a o to, abychom Bohu patřili celým svým životem – pak budeme umět také dát císaři to, co jemu patří, ať už podporu, nebo odboj.

(P. Radek Tichý, farnost Praha -Stodůlky, zveřejněno se svolením)

Autor: Tichý Radek

Témata: odpovědnost politika Společnost kázání, homilie