Vyskočilová Ludmila | Sekce: Kázání

Maminka se blíží z nákupu

Jestlipak si vzpomenete, o čem jsme si minulé dvě neděle povídali? O tom, jaké to je, když maminka odejde na nákup a čekám, až se vrátí. Jestliže udělám něco, co ji potěší, až se vrátí, nemůžu se dočkat, až přijde, a tak si sednu k oknu a budu ji vyhlížet. A protože je dnešní neděle radostná, i naše povídání bude radostné. Představte si, že už ji vidíte, jak se v dálce blíží.

Podle čeho ji poznáte? Podle účesu, chůze, podle toho, co má na sobě... Prostě proto, že to je moje maminka, mám jí rád a nemůžu si ji s nikým splést.

Mám rád Ježíše, z čeho můžu poznat, že jsem v jeho blízkosti, "že je na cestě ke mně"? Ze všech darů, které mi dává, jak se o mně stará. (Děti se mohou zapojit a přidat to, co je potěšilo v poslední době, co je pro ně dokladem Boží přítomnosti.)

Autor: Vyskočilová Ludmila

Témata: kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.