Krbec Jan | Sekce: Kázání

Advent (cyklus C)
3. NEDĚLE ADVENTNÍ - C / PŘÍMLUVY

Povzbuzeni výzvou apoštola Pavla: „Radujte se stále v Pánu“ (1), přistupme k Prameni této radosti a pokorně prosme za potřeby církve, světa i každého z nás slovy: Pane, smiluj se.

1. Pane Ježíši, který křtíš Duchem svatým a ohněm (2), zapal srdce mladých lidí v církvi, aby svým mládím, nadšením a čistotou přispívali k jejímu růstu a obnově.

2. Ty, který přicházíš a jsi už blízko (3), přiveď k sobě nazpět ty, kdo se ti svým smýšlením a životem vzdálili.

3. Svatý králi Izraele (4), spoj srdce a ruce lidí mocných a vlivných k úsilí o zmírňování všech podob násilí, útlaku a chudoby (5) ve světě.

4. Kéž skrze naši blízkost a laskavost zakoušejí lidé osamělí, smutní a zoufalí, jak nablízku (6) jim stojíš ty, milující Pán a Spasitel.

5. Pane, dej, ať se v našem (farním) společenství umíme radovat celým srdcem, že ty jsi uprostřed nás (7) a my smíme být tvými přáteli, služebníky a svědky.

6. Ty, jehož jméno je „Bůh zachraňuje“ (8), buď našim zesnulým věčnou radostí, pokojem a spásou. (9)
Pane Ježíši Kriste, své potřeby ti předkládáme v modlitbě a prosbě s děkováním (10), neboť bez obav můžeme doufat v tebe (11), který žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

(1) Flp 4,4.
(2) Srov. Lk 3,16.
(3) Srov. Flp 4,5.
(4) Srov. Sof 3,15; Iz 12,6.
(5) Srov. Lk 3,11-14.
(6) Srov. Flp 4,5.
(7) Srov. Sof 3,14.15; Iz 12,6.
(8) Srov. Iz 12,2. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 430.
(9) Srov. Flp 4,7.
(10) Srov. tamtéž, v. 6.
(11) Srov. Iz 12,2.

Autor: Krbec Jan

Témata: Advent Přímluvy k liturgii

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.