Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
31. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Zbožní židé se snažili dodržovat více jak šest set různých přikázání vyplývajících z Tóry. A předmětem mnoha každodenních sporů byla hierarchie těchto přikázání. Zcela nepochybně se vytvářely školy, proudy, trendy, uskupení, která mezi sebou disputovala či soupeřila. Zákoník chtěl po Ježíši, aby se profiloval, chtěl, aby ho mohl zařadit do nějaké škatulky. Ježíš však proklouzl.

Blízko Božímu království

Promluva 31. neděle mezidobí B

„Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: ‚Které přikázání je první ze všech?‘“ (Mk 12,28). Když jsem uvažoval nad dnešním evangeliem, zaujal mne dotaz zákoníka. Proč se ho ptá na otázku tak triviální? Ježíš nemohl přeci odpovědět jinak, než oním Šemá Israel – Slyš, Izraeli? Že by zákoník neměl jiný zapeklitější teologický problém? Když jsem pak studoval komentář verše, zjistil jsem, že je to všechno naopak, že na první pohled jednoduchá otázka v sobě skrývá teologické komplikace té doby.

Ježíš citoval základní vyznání víry, ale dodal: „Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není“ (Mk 12,31). Musíme pochopit, že obrat „druhé je toto“ znamená přesně „podobné je toto“. Porozuměl tomu zákoník a obě přikázání spojil do jediného. Rád proto říkám, že je dvojjediné: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary“ (Mk 12,32-33). A učinil vlastně ještě další krok. Doplnil Ježíše: „…víc, než přinášet Bohu oběti a dary“ (Mk 12,33). Zákoník překročil Mojžíšský zákon s celým svým souborem obětní praxe a stal se i vzorem pro nás křesťany. Mnohdy totiž pro nás může být jednodušší přinést oběť Bohu, hodit minci do kasičky, pomodlit se o růženec víc, než vyhrnout rukávy, zastat se, hájit někoho slabého, spolupracovat na nějakém společném díle… Sebemenší skutek lásky i nás postaví velice blízko Božímu království.

Autor: Šabaka Petr

Témata: přikázání židovství, židé, judaismus Ježíš modlitba růžence, růženec kázání, homilie Král Ježíš, království Boží Láska Oběť Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek, dobročinnost)

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!