Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
33. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Tak to je konec

Promluva 33. neděle mezidobí B

„V těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí“ (Mk 13,24).

Dokážu si představit, že velké množství kazatelů na celém světě vede svou promluvu jako konfrontaci s aktuálními zprávami o blížícím se konci světa. Budu jednat stejně.

Nenechme se strašit fantaziemi a nesmysly. My žijeme ve světě, ale nejsme ze světa, Boží smýšlení není lidské a nám bylo odhaleno všechno potřebné pro smysluplný život. Jsme-li ochotni naslouchat Kristu, důvěřovat jeho učení, pak bychom měli nechat zarůst do svého srdce celé Ježíšovo učení včetně tak zvané poslední hodiny, posledního času.

Papež Benedikt v druhém dílu své knihy Ježíš Nazaretský píše: „Je jasné, že tehdejší Boží slovo osvětluje budoucnost v jejím podstatném významu. Ale nedává žádný popis této budoucnosti, nýbrž nám dnes jen ukazuje pravou cestu pro nynějšek a pro zítřek“ (BENEDIKT XVI. Ježíš Nazaretský II. díl. 1. vyd. Brno 2011: Barrister & Principal, s. 39). Dozvídat se z evangelií o hrůzách předcházejících druhému příchodu Krista znamená setkávat se s určitou historickou reflexí tragédií, které provázejí po všechny věky lidskou společnost. Jediný správný postoj křesťana je bdělost a vytrvalost v konání dobra.

„Staré obrazy se v situacích ohrožení čtou a rozvíjejí nově a dál,“ píše papež v tomtéž citovaném díle. Tak také my jsme konfrontováni s válkami, tragédiemi, katastrofami ve vztahu k zániku naší planety a civilizace. Jsme náchylní propadat zmatku, strachu a panice. Dobré je na mnohosti hrůzných zpráv to, že se díky nim zajímáme o učení své víry, že následujeme Pravdu, která nás osvobozuje od strachu a úzkosti. Kristus nás vybízí k jinému postoji. Ve vztahu k němu je to těšení se, toužebné vyhlížení, radostné očekávání svého Pána, Mistra, Zachránce, Přítele, Krále, naší Lásky: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko“ (Lk 21,28). Ve vztahu k druhým to má být vytrvalé úsilí rozsévat semena dobrých skutků, slov usmíření a pokoje: „Slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratři, neochabujte v dobrém jednání“ (2 Sol 3,11-13).

Kdy nastane konec světa? Ježíš je nekompromisní a jeho slovo je možné si zapamatovat: „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (Mk 13,32). Nenechme se zviklat lžiproroky a šarlatány. Neznáme čas jeho příchodu. Může to být za hodinu, zítra nebo za rok. Nebo přijde dřív nás osobní konec světa, konec „času milosti“, který nazýváme život.

Nedá mi to, abych nezakončil svou promluvu opřen o autoritu současného papeže, který uzavírá v knize Ježíš Nazaretský kapitolu o konci světa takto: „Ježíšova apokalyptická slova nemají nic společného s jasnovidectvím. Od povrchní zvědavosti na to, co lze nahlédnou, nás naopak chtějí odvádět (srov. Lk 17,20) a vést k tomu, co je podstatné: k životu na půdě Božího slova, darovaného Ježíšem; k setkání s ním, živým Slovem; k odpovědnosti před Soudcem živých i mrtvých“ (Tamtéž, s. 39).