Období během roku (cyklus C)
4. neděle mezidobí C / Petr Šabaka

Láska je zranitelná

Promluva 4. neděle mezidobí C

„Láska je…“ (1 Kor 13,4).

Stále se mi na mysl vrací jedna aktivita animátorského kurzu kdysi před lety. Dostali jsme text Velepísně lásky a měli jsme nad ním ve skupinkách diskutovat a hledat, jestli v tom výčtu vlastností lásky něco chybí. Tehdy jsme na nic nepřišli. Dnes po několika letech bych si dovolil přeci jenom jednu vlastnost doplnit: „Láska je křehká, zranitelná.“

Jak je krásné přicházet k lidem se srdcem na dlani, ochotou sloužit, dětsky důvěřovat, ale také komunikovat vzájemné radosti i strasti.

Nedávno jsem přednášel o dávání zpětné vazby. Takové zrcadlo ji poskytuje mechanicky. Když máme šmouhu na tváři, řekne nám to, ať se nám to líbí nebo ne. Člověk může být také zrcadlem, ale jen v tom případě, jestliže si o to druhý řekne: Co dělám špatně? Co se mi daří? Jak se tu či onu věc díváš ty? Jestliže dáváme zpětnou vazbu mechanicky, riskujeme, že se naprosto mine svým cílem, kterým je samozřejmě láska k druhému člověku. Prostě nás neslyší.

A zvlášť hlásání pravdy je někdy velice nepříjemné uzavřeným uším a srdcím. Proroci by o tom mohli vyprávět své. Ať již prorok Jeremiáš nebo i samotný Ježíš, který je Láska a Pravda sama. Všimněme si, jak jeho slova, která byla jistě vyslovena s velikou láskou, taktem, mírností a pokojem vzbudila hněv: „Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů“ (Lk 4,28-29).

Zde se naskýtá otázka, jak mohli proroci vydržet hlásat Boží slovo – Pravdu – v lásce, která je zranitelná? Svou sílu museli hledat jen shůry. Lidsky se to snést dlouhodobě nedá. V Bohu však ano, neboť „ať se děje cokoliv i zranitelná láska vydrží“ (srov. 1 Kor 13). Bůh všem prorokům slibuje podporu: „Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův“ (Jer 1,19). Tuto zkušenost nelze udělat na zkoušku. Až teprve je naše láska zraněna, můžeme nalézt vnitřní sílu ze zdrojů Boží dobroty. Pak projdeme i skrze rozvášněný dav s hlavou vzhůru: „On však prošel jejich středem a bral se dál“ (Lk 4,30).

Autor: Šabaka Petr

Témata: Ježíš Láska Pravda prorok, proroctví Bible, Boží slovo, Písmo svaté kázání, homilie láska, vztahy

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

11. 10. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 5,1-7; Žalm Žl 80, 9+12.13-14.15-16.19-20; Flp 4,6-9
Mt 21,33-43

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je už samo o sobě velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.